„Scrollováním“ ke zdeformovanému obrazu sebe sama

Sociální sítě jsou dnes především pro mladé lidi, potažmo teenagery, plnohodnotný svět, ve kterém žijí. Denně jsou vystaveni nepřebernému množství informací různého druhu, včetně audiovizuálního obsahu, například ve formě krátkých videí na platformě Tik Tok. Výzkumy prokazují, že tyto sociální sítě mohou mít negativní vliv na vnímání sebe sama z důvodu porovnávání se s často nezdravými ideály krásy. Velkou roli v této problematice hraje samotný algoritmus, který uživatelům v rámci tzv. For You page (v překladu „stránka pro tebe“) doporučuje nová videa na základě předešlých videí, kterým jste věnovali pozornost.

Představení článku a autorů

Článek, který se nazývá „Scrolling Your Way to a Warped Sense of Self: Body Image, Social Media and College-Aged Females“ přináší nové poznatky ze světa sociálních sítích a jejich možného vlivu na vztah k sobě samému a k našemu tělu. Autorka se zaměřuje konkrétně na studentky vysokých škol a na obsahy ve formě obrázků na sociální síti Instagram a krátkých videí na platformě Tik Tok, a to hlavně z toho důvodu, že se jedná o mezeru v dosavadním zkoumání dané problematiky. Cílem je obohatit tuto oblast o nové výsledky a zároveň připravit budoucím generacím zdravější návyky pro konzumování obsahu na těchto sociálních sítích.

Autorkou článku je Jaden Jennings, absolventka Baylor University. Ve své závěrečné práci na univerzitě se věnovala zkoumání dopadu sociálních sítí Tik Tok a Instagram na tělesný obraz studentek vysokých škol a také skupinový vliv v rámci kampusu konkrétních vysokých škol na porovnávání sebe sama s ostatními členy kampusu.

Sama autorka ve svém článku uvádí, že na toto téma existuje již velké množství literatury a vědeckých poznatků, avšak jsou poměrně staré a svět sociálních sítí se proměňuje. Dnešní vysokoškoláci již nezažívají stejné problémy jako jejich předchůdci před deseti nebo dokonce dvaceti lety. Autorka se touto kvalitativní studií snaží o zaplnění mezer v současných vědeckých poznatcích o tématu a o sociálních sítích Tik Tok a Instagram.

Aby autorka dokázala přinést kvalitní poznatky, potřebovala nejprve pochopit, jak mezi uživateli sociálních sítí dochází k výběru obsahů týkajících se tělesného obrazu. K tomu autorce posloužily následující teorie:

1. Teorie sociálního srovnávání (Social Comparison Theory) vysvětluje, proč lidé srovnávají své těla na sociálních sítích s ostatními. Tendence porovnávat se je pro lidi téměř přirozená, ovšem prostředí sociálních sítí tuto tendenci ještě více přiživuje. Tato teorie bere v potaz dva směry, kterými se lidé mohou s druhými porovnávat: směrem nahoru (porovnávání sebe sama s někým lepším) a směrem dolů (porovnávání sebe sama s někým horším).

• Teorie sociální identity (Social Identity Theory) vysvětluje vliv začlenění v nějaké skupině na naši identitu a pocit sounáležitosti. Sociální kruhy a skupiny, potažmo sociální status ovlivňuje lidskou psychiku a duševní pohodu. Na základě předchozích výzkumů je důležité zaměřit se na zkoumání vlivu sociálních sítí na to, jak vnímáme své tělo nejen sami na individuální úrovni, ale i kolektivně. Vzhledem k tomu, že zde výzkumy nesahají do takové hloubky, stanovuje si autorka článku na základě této teorie první výzkumnou otázku.

• Teorie užití a potřeb (Uses and Gratifications Theory) zkoumá, jak a proč si lidé vybírají jaké mediální obsahy a jaké potřeby jim tyto obsahy uspokojují. Snaží se odhalit důvody pro výběr konkrétních televizních pořadů, filmů nebo třeba profilů na sociálních sítích, které se uživatelé rozhodnou sledovat. Tato teorie může poskytnout náhled na důsledky, potažmo pozitivní aspekty konzumace obsahů na sociálních sítích zaměřených na tělesný obraz. Na základě této teorie byla stanovena druhá výzkumná otázka.

Důležitou oblastí, kterou se autorka ve své práci rozhodla zahrnout, jsou vyrovnávací mechanismy a strategie uživatelek sociálních sítí ve chvíli, kdy je něčím narušen jejich tělesný obraz (body image). Předchozí výzkumy uvádí jako některé vyrovnávací strategie například snahu o změnu vzhledu za účelem zvýšení jejich atraktivity. Na základě toho si autorka stanovila třetí výzkumnou otázku.

Výzkumné otázky

RQ 1: What possible effects can young women perceive about body image in groups as a collective whole, as well as at an individual level?

Překlad: RQ 1: Jaké možné účinky mohou mladé ženy vnímat ohledně tělesného obrazu v rámci skupin jako celek, ale i na individuální úrovni?

RQ 2: To what extent do image based social media platforms directly affect body image concerns among college-aged females?

Překlad: RQ 2: Do jaké míry napřímo ovlivňují obrázkové sociální sítě obavy týkající se tělesného obrazu u žen vysokoškolského věku?

RQ 3: What kind of coping strategies if any, do college-aged females utilize when looking at image/video based social media?

Překlad: RQ 3: Jaké typy zvládacích/vyrovnávacích strategií, jestli vůbec nějaké, využívají ženy vysokoškolského věku při konzumaci obrazových/video obsahů sociálních sítí?

Výzkumná metoda

S ohledem na předchozí výzkumy, ve kterých se využívala spíše kvantitativní metoda zkoumání, se autorka rozhodla pro kvalitativní rozhovory, které dokážou nejlépe zachytit unikátní vhledy jednotlivých respondentů. Je potřeba si uvědomit, že obraz sebe sama a celkové vnímání těla je vždy maximálně individuální, stejně jako jiné pocity. Hloubkové rozhovory pomohou pochopit vliv sociálních sítích na vnímání tělesného obrazu komplexně.

Autorka provedla celkem 17 hloubkových rozhovorů. Jak již bylo zmíněno, respondentkami byly ženy (studentky) z univerzitního prostředí. Respondentky byly vybírány cíleně ze skupin na univerzitě a dále také metodou sněhové koule. Průměrný věk respondentek byl 21 let. Podmínkou účasti ve výzkumu bylo, aby respondentky sledovaly alespoň jednu ze sociálních sítí, na kterou se výzkum soustředil, tedy Instagram nebo Tik Tok.

Autorka výzkumu měla připravený polostrukturovaný rozhovor, aby byl respondentkám zanechán prostor pro směřování diskuze. K analýze dat byl využit online software, který pomohl stanovit opakující se témata v rozhovorech.

Výsledky studie

RQ1: Jaké možné účinky mohou mladé ženy vnímat ohledně tělesného obrazu v rámci skupin jako celek, ale i na individuální úrovni?

• Většina respondentek uvedla, že někdy porovnává své tělo s tělem jiných členů týmu nebo skupiny.
• Většina respondentek uvedla, že s ostatními členy daných skupin tělesný obraz nediskutují.

RQ2: Do jaké míry napřímo ovlivňují obrázkové sociální sítě obavy týkající se tělesného obrazu u žen vysokoškolského věku?

• Většina respondentek uvedla, že porovnávají své tělo s těly ostatních žen na sociální síti Tik Tok nebo Instagram.

“Not being on TikTok…I’d say yeah definitely has helped because now I’m not consistently comparing myself to what I’m eating compared to what other people eat.”

Respondentka studie o videích „what I eat in a day“

RQ3:Jaké typy zvládacích/vyrovnávacích strategií, jestli vůbec nějaké, využívají ženy vysokoškolského věku při konzumaci obrazových/video obsahů sociálních sítí?

• Ve chvíli, kdy by obsahy na sociálních sítích měly začít ovlivňovat psychické rozpoložení respondentek, často se respondentky rozhodnou danou osobu přestat sledovat.

Reflexe

Výzkum od autorky Jaden Jennings se soustředí na velmi aktuální téma, o kterém je třeba šířit osvětu. O tom zajisté svědčí i výběr akademických článků mých kolegů – spousta z nich si k rozboru našla články na podobné téma.

Autorka výzkumu brala ohled i na pandemii Covid-19, což hodnotím jako velký klad, jelikož důsledkem pandemie všichni zůstávali doma, což vedlo ke zvýšené konzumaci obsahů na sociálních sítích. Co se tělesného obrazu týče, i ten se pro spoustu lidí mohl zhoršit, především v důsledku nedostatku pohybu. Pro téma byla pandemie zkrátka velkou zkouškou. Za další klad studie považuju rozsáhlou rešerší dosavadních výzkumů a literatury na dané téma, ze kterých autorka studie vychází například při formulování jednotlivých výzkumných otázek.

Jako největší limitaci považuji úzký záběr studie, celkový počet dotazovaných byl pouze 17 respondentek, které navíc navštěvovaly stejnou univerzitu. Je otázkou, jak by výsledky vypadaly s širším okruhem respondentek. To je i něco, co autorka studie uvádí v doporučení pro další výzkum. Zajímavé by zajisté bylo i sledovat, jak se problematika dotýká mužů.

Zdroj:

JENNINGS, J. Scrolling Your Way to a Warped Sense of Self: Body Image, Social Media and College-Aged Females. Media Report to Women, [s. l.], v. 50, n. 3, p. 12–19, 2022. Disponível em: https://search.ebscohost.com/login.aspx?direct=true&db=ufh&AN=158418175&lang=cs&site=ehost-live. Acesso em: 29 abr. 2023.

Petra Bilaniuková

CEO TikToku na koberečku před americkým Kongresem

Zdroj: https://twitter.com/chaselayton79/status/1641067177292754946

Asi neexistuje nikdo, kdo by nezaregistroval veřejnou kauzu: americká vláda versus TikTok. Třešničku na dortu jí dodal „výslech“ generálního ředitele zmíněné sociální sítě Shou Zu Chewa v Kongresu ve Washingtonu, který trval téměř pět hodin a zahrnoval spoustu nemilosrdných (někdy až komických) otázek amerických zákonodárců.

Proč musel Chew na návštěvu do Kongresu?

Už dlouho se mluví o bezpečností hrozbě TikToku. Pokud totiž zabrouzdáme do dokumentu zásad ochrany soukromí, zjistíme, že platforma shromažďuje veškerá naše uživatelská data od polohy, údajů ze schránky a kontaktních údajů až po historii prohlížení webových stránek. Nemluvě o zveřejněných datech a odeslaných zprávách přímo v aplikaci. A tím nekončíme. Jako problematické se ukazují také algoritmy TikToku jako způsob manipulace a zobrazování nebezpečného obsahu. K tomu ale neexistují jasné důkazy, takže o tom federální americká vláda může zatím jenom spekulovat.

Díky tomu panují velké obavy, že všechna data amerických uživatelů jsou k dispozici čínské vládě, která má možnost špehovat jedince s důvěrnými informacemi – už teď Ministerstvo spravedlnosti USA zahájilo vyšetřování mateřské společnosti Tiktoku, ByteDance, z podezření ze spolupráce s autoritářskou Čínou a ze sledování amerických novinářů. A pochybnosti jsou zřejmě oprávněné, když vezmeme v potaz několik realizovaných hackerských útoků na americké vládní agentury a korporace.

Virálem na vlastní platformě

Proces se dostal do širokého povědomí veřejnosti po celém světě a vystoupení Chewa neuniklo žádnému TikTok tvůrci. Téměř okamžitě začali sestříhané klipy kolovat po jeho sociální síti, kde mu teď nikdo neřekne jinak než ‚daddy‘ nebo ‚oppa‘ Shou. Ale virálním se stala zejména nepřipravenost samotných kongresmanů, nebo spíše nevědomost, jak moderní technologie fungují. Ve videích totiž zaznívají otázky typu: „Takže když mám v telefonu aplikaci TikTok a můj telefon je v domácí síti wifi, má TikTok přístup k této síti?“ od poslance Richarda Hudsona, nebo asi nejvíce populární dotaz poslance Buddyho Cartera v souvislosti s využíváním obličejových filtrů: „Proč potřebujete vědět, kde jsou oči, když nevidíte, jestli jsou rozšířené?“

Zdroj: https://twitter.com/axeleches/status/1639267041134755842

TikTok scéna, ale nejen ta, se tím opravdu baví a její uživatelé vytváří velké množství zesměšňujících klipů a parodií, které se lavinově šíří.

@xiandivyne

This hearing is a mess #fyp #xiandivyne #tiktokban #tiktokhearing #shouchew #uspolitics

♬ original sound – Christian Divyne

@hugh.koo

#congress #tiktokceo #fyp #tiktokban #tiktokhearing

♬ Avengers – Infinity War – The Avengers Theme – Geek Music

Ovšem neměli bychom brát situaci na lehkou váhu, protože slyšení má také svoji odvrácenou stránku (už jenom z důvodů celého zasedání). Crystal Abidin, profesorka internetových studií na Curtinově univerzitě a zakladatelka výzkumné sítě TikTok Cultures Research Network, upozornila na nevhodné chování poslanců. Považuje ho za agresivní, povýšené a xenofobní kvůli vyjádření jednoho ze zákonodárců, že Chew pocházející ze Singapuru reprezentuje Čínu. A byly mu mimo jiné pokládány zcela scestné otázky, například na politickou příslušnost nebo na postoj k pronásledování ujgurského obyvatelstva Čínou, které měly velmi málo společného se záměrem, za jakým se setkání uskutečnilo.

Minulost se opakuje

Takováto výpověď není ojedinělou záležitostí – v minulosti, konkrétně v roce 2018, se uskutečnilo také se šéfem Facebooku Markem Zuckerbergem v důsledku „stejného skandálu“ se sdílením dat svých uživatelů. Sám kromě toho před Sněmovnou reprezentantů a Senátem přiznal, že se potýkal s problém (naopak) ruského vměšování do vedení společnosti, které následně vedlo k hlubšímu prošetřování. Takže s otázkou ochrany dat amerických občanů se Spojené státy (ale i všechny země se svými uživateli) potýkají opravdu dlouho a můžeme očekávat, že ještě delší dobu tomu tak zůstane.

P.S. Jak se zdá, zákonodárci se od té doby v pokládání otázek nijak nezdokonalili. Tak kdo bude další?

Lucie Zadražilová

Další zdroje:
https://www.password-sentry.com/blog/2023/03/23/should-the-us-ban-tiktok-can-it-a-cybersecurity-expert-explains-the-risks-the-app-poses-and-the-challenges-to-blocking-it/

https://www.abc.net.au/everyday/tiktok-hearing-meme-thirst-trap-response-shou-zi-chew/102153670

https://edition.cnn.com/2023/03/25/tech/tiktok-user-reaction-hearing/index.html

Máte psychické onemocnění? Zeptejte se TikToku

Na TikToku stále přibývá uživatelů, kteří se profilují do role expertů na duševní zdraví a během pár sekund vám objasní váš duševní stav a diagnostikují i případné psychopatologie. Vedle těchto “odborníků” existují však i lidé, kteří proklamují vlastní duševní onemocnění, popíší vám své obtíže a než se stihnete nadechnout, máte shodné symptomy, s velkou pravděpodobností jste si právě diagnostikovali ADHD, úzkosti nebo dokonce deprese.

Během posledních let vzrůstá počet mladých lidí, kteří si prostřednictvím TikToku sami diagnostikují nejrůznější psychická onemocnění. Tento fenomén se jeví jako problematický, neboť i když tendence v dnešní době směřují ke zvyšování povědomí o tématu duševního zdraví a pokouší se o destigmatizaci lidí s duševním onemocněním, trendy tohoto typu pacienty s těmito obtížemi spíše devalvují.

I když na TikToku působí i odborníci, kteří se snaží tvořit příspěvky, jež podávají validní informace o duševních onemocněních a poskytují rady vedoucí k adekvátní psychohygieně, v záplavě kontinuálně se valících příspěvků lehce dojde ke zmatení, kde hranice mezi opravdovými specialisty a těmi, kteří si na ně pouze hrají, je velice mlhavá. Rychlé, návodné a triviální postupy jsou chápany automaticky jako platné a často stačí, pokud daný člověk na sítích působí alespoň trochu důvěryhodně.

Vedle bagatelizace duševních onemocnění se tímto trendem zároveň devalvuje i odbornost a profese psychologů a psychiatrů. Proč je potřeba fyzicky chodit k těmto specialistům, když mi sami vyjíždějí z pohodlí domova na obrazovce a nemusím nic víc než hnout prstem?

Ve světle událostí posledních let dochází ke zhoršování psychického stavu mladých lidí, kteří především v období koronaviru trávili na sociálních sítích nekontrolovatelné množství času jednoduše proto, že jiné alternativy v té době spíše neexistovaly. Často se jednalo o děti v citlivých vývojových obdobích, které propadly algoritmu a přes sebe-diagnostiku duševního onemocnění se dostaly až do temné odvrácené strany této pasti, která zprostředkovává návody k sebepoškozování, libování si v nepříjemných stavech a jejich prohlubování.

POV

Tento trend odkazuje na videa, ve kterých uživatelé ukazují svou perspektivu některých situací. Tato videa se stávají velice populární, často obsahují vtipné obsahy, v kontextu psychických problémů však zde různí uživatelé popisují specifické okamžiky vnímané skrze duševní onemocnění. Tady se nacházíme opět na tenké hranici, kdy je samozřejmě dobře, že se o psychických problémech mluví ve veřejném prostoru a dochází tak k přiblížení této problematiky zdravé populaci, ovšem validita těchto sdělení je ve hvězdách a člověk snadno získá dojem, že percepce psychicky nemocného jedince příliš nevybočuje od jeho vlastní.

Put a Finger Down

Trend se odvíjí od hry Nikdy jsem, což původně představovalo alkoholovou hru s velmi jednoduchým principem – někdo zmíní určitou událost, pokud ji daný člověk v minulosti provozoval, napije se. V případě trendu put a finger down stačí, když skrčí prst, pokud se mu něco podobného již stalo nebo má s danou věcí shodné zkušenosti. Tento fenomén se opět rozšířil i do oblasti duševní problematiky, kdy si sami můžete diagnostikovat libovolné psychické onemocnění. Skrčili jste příliš mnoho prstů? Máte diagnózu.

Edukační okénko na závěr

Validní diagnózu duševního onemocnění vám může s jistotou přidělit pouze klinický psycholog či psychiatr, který k tomu má potřebné vzdělání a využívá standardizovaných testových materiálů. Nikdy to není pouze na základě jednoho testu, lidská psychika je velice komplexní a komplikovaná záležitost. I v případě, že na TikToku skrčíte všech deset prstů a máte symptomy připomínající určité duševní onemocnění – nevěste hlavu. Je zcela běžné, že dané příznaky v nižší míře občas zažívá i zdravá populace jedinců, u patologických stavů však často razantně narušují chod každodenního života a jejich intenzita je značně vyšší. V případě podezření nebo čistě pro klid duše se nebojte kontaktovat odborníka k provedení odpovídajícího vyšetření.

Magdaléna Pánková

„Syndrom šťastné dívky“: Má pozitivní myšlení moc měnit naši realitu?

Zdroj: TikTok/ @skzzolno, @lauragalebe, @notalissagomez

Co kdybych Vám řekla, že se mi v životě neustále všechno jen daří?

Nevím přesně, čím to je, ale z nějakého důvodu se mi téměř vždy splní to, co si v danou chvíli nejvíce přeji. Když chci uspět u zkoušky a navíc třeba dostat „áčko“, dostanu ho, ačkoli se třeba ani moc neučím. Když jdu na pohovor nebo se hlásím na stáž, vždy jde všechno hladce – prostě se jednoduše dostanu přesně na to místo, o kterém jsem vždy snila, i když je tam ohromný nával a konkurence lidí, kteří jsou zkušenější a mají delší praxi. Když se mi zrovna někdo líbí, stačí pár dní a najednou se mi dotyčný sám od sebe ozve, aniž bych se musela sama nějak iniciativně snažit. Jsem prostě asi jen „holka, co má fakt obrovské štěstí“.

Zní to ale dost nereálně, co? Život takhle jednoduše prostě ve většině případů nefunguje. A nebo ano?

Lhala bych, kdybych se Vám snažila namluvit, že tu celou dobu mluvím o sobě. Ne vždycky se zkrátka všechno vyvíjí jen v můj prospěch. Tento týden je toho zářným příkladem. V pondělí jsem přijela do Prahy plná energie, aby mě záhy skolily zdravotní potíže, které se se mnou pro jistotu táhnou celý týden. Do toho jsem v úterý zaspala na mimořádnou on-line hodinu, kvůli které jsem cíleně zůstala doma, a následně proto nestihla ani další přednášku. Ve středu jsem pro změnu nastoupila na špatnou tramvaj, takže jsem ráno opět nic nestíhala podle plánu a musela jsem se vracet a několikrát přestupovat. V téhle verzi, kdy se mě štětí rozhodně nedrželo, se podle mě poznává mnohem více lidí. Existují mezi námi zřejmě ale i vyvolení, kteří jsou naopak neustále obklopeni aurou čirého štěstí, a to jen díky tomu, že dokáží svůj mindset nastavit směrem čistě pozitivního myšlení.

O čem je tedy vlastně řeč?

Na počátku roku 2023 se na TikToku objevil nový trend, který je známý jako „Lucky Girl Syndrome“ (česky chcete-li „Syndrom šťastné dívky“). Na základě samotného názvu už je možné odvodit, že se tento trend začal úspěšně šířit zejména mezi ženami a dívkami a jeho popularita ve značné míře přetrvává doposud. Obsah videí s touto tématikou se dá shrnout velmi jednoduše: Ženy či dívky ve videích nejčastěji prohlašují, že jim nejrůznější afirmativní mantry (např. „Mám takové štěstí. Všechno, po čem toužím, se vyplní.“) a pozitivní nastavení mysli, umožnily dosáhnout štěstí a od základu změnit jejich život k lepšímu. Pozitivní afirmace podle mnohých videí přinesly ženám výhody a příležitosti, o kterých každý z nás ve svém životě sní: hromady peněz, atraktivní pracovní příležitosti, dovolenou snů… Konkrétním příkladem mohou být dvě vysokoškolačky, které vydaly video na toto téma, jež se stalo okamžitě virálním. V něm dívky uvádějí, že si jednoduše vymanifestovaly lepší pokoje na koleji, nebo že jim manifestace výrazně pomohla při skládání zkoušek. Nebylo to však pouze o štěstí jako takovém. I ke štěstí je třeba se dopracovat tím, že člověk uvolní co nejvíce pozitivní energie do vesmíru a na oplátku obdrží stejné množství pozitivní energie, která se mu vrátí zpátky. Podle tohoto návodu mohou být tedy i v úvodu zmíněné úspěchy v podobě „áčka“ ze zkoušky nebo získání dobré stáže dosažitelné, pakliže člověk zastává neochvějné přesvědčení, že k němu tyto úspěchy přijdou a vlastně si je svým pozitivním myšlením přitáhne.

Počátky trendu „Lucky Girl Syndrome“ lze vysledovat až k influencerce Lauře Galebe, která jako jedna z prvních v půlce prosince roku 2022 zveřejnila TikTok, ve kterém popisuje klíč ke svému dokonalému životu. Laura v tomto videu uvádí, že se považuje za jednoho z nejšťastnějších lidí, jelikož se jí dostává ohromného množství příležitostí, aniž by se musel nějak výrazněji snažit. Svůj úspěch přitom připisuje výhradně síle pozitivního myšlení.  Filosofie, která slibuje úspěch, peníze a spokojenost však není žádnou novinkou. Pokud TikTok skutečně něco umí, je to vzít starý nápad, vtisknout mu novou podobu a udělat z něj trend. „Lucky Girl Syndrome“ ve skutečnosti inspirovala mnohem starší a známější myšlenka, která je založená na tzv. zákonu přitažlivosti. Ten v podstatě říká, že i ty zdánlivě nejnedosažitelnější sny se mohou splnit, pokud jednoduše přijmeme, že se tyto sny již staly. To, na co soustředíme svou pozornost a mysl, k sobě přitahujeme. Tak získáváme plnou kontrolu nad svým osudem, jelikož to na co myslíme, se poté v našem životě realizuje a stává skutečností. Podobné zároveň přitahuje podobné, takže myslíme-li pozitivně a na to, že v něčem uspějeme, přitahujeme k sobě opět jenom štěstí a úspěch.

Ezoterické bláboly vs reálné výsledky

Ačkoli se pohledu zavilého realisty může zdát podobná myšlenka úplně mimo a připomínat spíše nějaký druh ezoterického směru spojeného s „magickým zaříkáváním“, nelze jí upřít velký dosah. Mnoho tvůrců na TikToku proklamuje, že zaznamenali velké změny potom, co začali zákon přitažlivosti ve svém životě běžně aplikovat. Některým údajně zákon přitažlivosti pomohl získat vysněnou práci, jiná slečna ve videu například zmiňuje i relativní banalitu jako lístky na koncert Taylor Swift, po kterých přesně toužila a objevují se dokonce i příspěvky o nečekaném zbohatnutí. Dalším lidem pomáhá zřejmě už ze své podstaty překonávat úzkosti či negativním myšlenky, nebo může fungovat i jako účinná berlička pro budování sebevědomí.

Není tedy úplně překvapivé, že se této myšlenky či možná dokonce způsobu života, chytlo tolik uživatelů TikToku. Jen k dnešnímu dni má #luckygirlsyndrome přes 700 milionů zhlédnutí a dá se předpokládat, že toto číslo bude i nadále stoupat. Řekla bych ale, že celkem oprávněně. Ostatně, kdo z nás nepotřebuje ve svém životě trochu optimismu navíc? Myšlenka, že si skrze pozitivní myšlení můžeme manifestovat své sny a životní cíle, zní přeci velmi přitažlivě. Problém je však v tom, že ne vždy jsou věci v našem životě tak jednoduché, aby nám stačilo pouze „naladit pozitivní vibrace“ a už jen čekat na dobrý výsledek.

Optimismus není univerzální klíč aneb všeho s mírou

Je asi samozřejmé, že optimistickým myšlením nemůžeme obejít veškeré překážky v našem životě. Pozitivní myšlení je sice podstatnou součástí našeho duševního zdraví a napomáhá k jeho udržení, ale pro lidi, kteří bojují s úzkostmi, negativními myšlenkami či depresemi může být obtížné udržet si permanentně tento mindset. „Lucky Girl Syndrome“ tak může být lidově řečeno „dobrým sluhou, ale zlým pánem“. Tento trend může vytvářet nerealistická očekávání a vést sebeobviňování, pokud se dotyčnému nedaří dosáhnout požadovaného výsledku. Metoda je to opravdu nejistá – pokud něčemu věříte, má se to stát. Ale co když se nestane vůbec nic?

V životě jsou zkrátka věci, za kterými si musíme jít sami. Pozitivní myšlení je samozřejmě dobrý základ, ale samotné nestačí. Nebezpečí tohoto trendu se tak skrývá zejména v určité pasivitě, se kterou člověk čeká na výsledek (přičemž je samozřejmě pozitivně naladěn), ale zároveň i velké osobní zodpovědnosti. Nemůžeme například prostě jen předpokládat, že když jsme bezhlavě zamilovaní, bude náš vztah trvat na věky věků jenom proto, že tomu dostatečně věříme. Vztah je něco, na čem je třeba soustavně pracovat. A to i mnoho dalších věcí v životě. „Lucky Girl“ si ale zároveň táhne břímě zodpovědnosti za svůj úspěch všude s sebou. Když „náhodou“ uspěje, je to samozřejmě super, motivuje ji to pokračovat dál a stanovovat si další a mnohem náročnější cíle. Vzhledem k velkým aspiracím, které ženy a dívky na TikToku svými videi propagují, je ale často spíše reálnější, že se některé cíle pouhým pozitivním myšlením nepodaří naplnit. To může v ženách či dívkách sledujících tato videa zanechat pocit, že selhaly – proč se jiným daří získat úspěch, slávu, bohatství, lásku… skrze pozitivní myšlení či afirmaci a mě ne?

Tak se rodí „toxická pozitivita“

Zklamání se může brzy stát neustálým mementem v životě „Lucky Girl“, protože se neustále spoléhá jen pozitivní myšlení. Trend tak může vést k pocitům méněcennosti či snižovat sebevědomí ženám či dívkám, které zkrátka „nemají takové štěstí jako ostatní“. Srovnávají svůj život s tím, co vidí na TikToku, aniž by si dokázaly racionálně uvědomit, že verze reality, kterou jim předkládají sociální média, je značně zkreslená. Lidé vždy s větší pravděpodobností sdílí své úspěchy, než aby přiznali nějaké své chyby či selhání. Otázkou také je, na kolik jsou zveřejňované úspěchy skutečně odrazem „dobře provedené afirmace či osvojení si principů zákonů přitažlivosti“, nebo jsou zkrátka jen výsledkem vlastní píle tvůrců, která je však skrytá, protože zkrátka není divácky tolik atraktivní jako jednoduchá myšlenka „přitáhni si do života to, na co myslíš“ a nejlépe hned.

Tento trend tak pomáhá udržovat myšlenku, že úspěch je založen výhradně na štěstí, což může ve výsledku ženy a dívky odradit od proaktivní snahy dosáhnout svých cílů. Jakkoli by to bylo úžasné, jde pořád jen nereálný stav mysli, ve kterém se člověk se svými fantaziemi dočista spokojí. Pokud nám TikTok říká, že vše, co musíme udělat, je věřit, že se něco stane, aby se to stalo, tak možná všichni strávíme tolik času vírou v imaginární buducnost, že zapomeneme na to, že na úspěchu se musí také pracovat. „Lucky Girl Syndrom“ nás zkrátka přesvědčuje, že sedět a nečinně čekat, až nám něco spadne do klína, je efektivní způsob, jak dosáhnout svých cílů. I když nás to nakonec jen uvězní v nekonečném vleku zklamaní a zakonzervuje v bublině plné toxické pozitivity.

Optimismus má v našich životech samozřejmě nezastupitelné místo. Strávit život v domnění, že je všechno špatně a očekávat nejhorší, je opačný extrém, který ve výsledku zřejmě povede k tomu, že se nám v životě nebude dařit. Na druhou stranu přesvědčovat sebe sama, že s „pozitivním myšlením a štěstím“ si v životě vystačím, také není cesta. Sociální sítě (a v tomto případě zejména TikTok) by se měly v této souvislosti už konečně probudit a nastavit tomuto a podobným trendům zrcadlo. Na konec jsme to ale opět jen my (uživatelé), kdo aktivně vytváří a sdílí obsah, přičemž tak nevědomky často tyto trendy podporujeme. Opravdovou cestou k úspěchu je tedy spojit optimistické myšlení se skutečnými činy, kterými dosáhneme svých cílů. Zároveň nesmíme bezhlavě propadat trendům, aniž bychom je podrobily kritickému pohledu. Jedině pak můžeme mít skutečnou šanci prožít život „Lucky Girl“ bez jeho stinných stránek.

Autorka: Kristýna Vejtasová

Toxic Fandom: kde jsou hranice lásky k celebritám

Filmoví herci, hudebníci, modelky a v posledních letech i influenceři a digitální tvůrci. K těm všem mnozí vzhlížejí a snaží se jimi inspirovat. Obdiv se však může změnit v platonické přátelství, kdy fanoušci získají pocit důvěrného vztahu a své idoly považují za přátele. A ty, stejně jako jiné blízké osoby ve skutečném životě, chtějí chránit před nebezpečím. Co ale nastane, když nevinné bránění přeroste v tzv. toxic fandom? 

Toxické fanouškovství se stalo fenoménem posledních let, ke kterému referují čím dál častěji nejen mediální subjekty, ale i zástupci běžné veřejnosti. Termín označuje fanoušky populární kultury, kterých chování je ve společnosti nepřijatelné. Řadí se sem vše od velice negativních reakcí až po výhružky smrtí. Většina toxických aktivit se odehrává online, tedy v nejrůznějších diskuzích a zejména na sociálních sítích. Proč zrovna na internetu? Odpovědí může být jev zvaný online disinhibiční efekt.  Jedná se o situace, kdy jedinci v online prostředí překračují hranice svého běžného sebeovládání, získávají pocit bezpečí a anonymity, a nebojí se tak vyslovit věci, které by ve skutečném životě neřekli. 

Od fanouškovských podivínů po online šikanu

Fandom můžeme definovat jako: „stav, kdy je člověk fanouškem někoho nebo něčeho, a to zejména hodně nadšeným.” V začátcích se výzkumy zaměřovaly hlavně na  schopnost fanoušků oddělit skutečnosti od fantazie, což vyústilo v to, že fanoušci byli považováni za podivíny. A online prostředí tento dojem jen posílilo. S čím dál větší diverzifikací přijímaného obsahu, se začaly více členit i jednotlivé fandomy. Vztahy mezi jednotlivými členy se posílily a potřeba ochraňovat “svou skupinu” stále rostla. A vyrostla až do takové míry, že chování se stalo neúnosné a značně ovlivnilo životy fanatizovaných celebrit. 

Kelly Marie Tran: Z obrazovek mimo obraz 

Kelly Marie Tran se stala první ženou s odlišnou barvou pleti, která si zahrála ve filmové sérii Star Wars. V sérií, jejíž fanouškovská základna má velmi jasnou představu o tom, jak by snímky měly vypadat. Pokud se režiséři od této představy vzdálí, fanoušci se nebojí býti slyšeni. Představitelka role hned po vypuštění filmu musela čelit nenávistným zprávám, kterými jedinci útočili nejen na barvu její pleti, ale i na fakt, že je žena. Situace se vyostřila až do takového stupně, kdy herečka raději opustila svůj instagramový účet a své mentální zdraví svěřila do rukou odborníků. 

Hailey drama: dosáhli jsme vrcholu toxicity? 

Fanouškovské základny Hailey Bieber a Seleny Gomez jsou ve sporu od doby, kdy se tehdy ještě Baldwin provdala za kanadského zpěváka Justina Biebera, ex partnera bývalé Disney hvězdy. Spor se  zintenzivnil v posledních měsících po Tiktoku, který na svůj účet přidala Gomez a následně na něj reagovala Bieberová. Ve své podstatě nevinný žert vyústil do takové míry, kdy Hailey Bieber denně hrozily výhružky smrtí. Obě zúčastněné pak veřejně prosily své fanoušky, že mezi nimi spor není, a že tohle chování není přípustné a prosí je, aby od něj opustily.  Co dalšího pomáhá fanouškům v šíření nenávistných zpráv? Na vině jsou i algoritmy sítí, v tomto případě platformy TikTok, která často prosazuje kontroverzní obsah, čímž zvyšuje počet zapojení. 

Se stále více se polarizující společností a s čím dál menším ostychem vyjádřit jakkoliv ostře svůj názor, se zdá, že toxické fanouškovské základny budou ve svých praktikách pokračovat i nadále. Je možné tento fenomén utlumit? A pokud ano, měli by proti tomu otevřeně bojovat samotné celebrity, nebo by jejich tlumení mělo být v rukou správců online platforem? 

Zdroje

https://www.forbes.com/sites/conormurray/2023/03/28/is-the-selena-gomez-and-hailey-bieber-social-media-drama-over-the-whole-controversy-explained/?sh=220218455a37

https://www.verywellmind.com/what-is-toxic-fandom-5214499

https://www.researchgate.net/publication/8451443_The_Online_Disinhibition_Effect

https://www.bbc.com/news/world-asia-44379473

https://www.theguardian.com/commentisfree/2023/mar/29/what-is-behind-the-hounding-of-hailey-bieber-toxic-fandom-and-divisive-algorithms

Sociální sítě jako nástroj pro budování image: Jak mohou firmy používat sociální sítě k propagaci své značky a posilování vztahu se zákazníky?

Ačkoli to není tak dávno, kdy firmy pro svou propagaci a reklamu využívaly převážně tištěná média, dnes jsou to sociální sítě, které začaly dominovat a staly se velmi důležitým nástrojem pro firmy a jejich PR strategie. Mnoho firem využívá sociální sítě k budování své image a posilování vztahu se zákazníky. Otázkou však je, zda je dobré se spoléhat jen na sociální sítě a influencery. 

Sociální sítě jsou skvělým nástrojem pro budování image firmy. Firmy používají stále více sociální sítě k propagaci svých hodnot, což jim umožní vytvořit si silnou a pozitivní image. Mohou používat různé formáty, jako jsou textové příspěvky, fotografie nebo videa, aby co nejlépe vystihly svou značku a tím získávají plnou kontrolu nad tím, jak budou vykreslováni. Aspoň tedy v případě, když si budují svůj profil sami, protože například u spoluprací s influencery je formát prezentace ovlivnitelný pouze v určité míře. Zákazníci si dnes totiž všímají nejen produktů a služeb, ale také hodnot, které firmy reprezentují. Firmy by měly být transparentní ohledně svých hodnot a principů a ukázat je zákazníkům. Velkou výhodou sociálních sítí je vytváření osobního propojení s publikem, což může vést k lepšímu porozumění pro obě strany.

Sociální sítě jsou také velmi důležité pro reprezentaci celkové značky. Jde především o formát, který se ke značce hodí, samotný obsah sdělení a také influencery, se kterými se rozhodnou spolupracovat. Tohle vše jsou faktory, které zákazníci vnímají a následně si je se značkou i spojují. Je však důležité také být v kontaktu s influencery, kteří mohou mít velký vliv na propagaci značky. Firmy s nimi mohou spolupracovat a využít jejich publikum k propagaci své značky. Spolupráce s influencery může být velmi účinným způsobem, jak získat nové zákazníky a posílit vztahy s svými stávajícími zákazníky. 

Je sice hezké, když jsou do příspěvků zapojeni samotní zaměstnanci nebo si firma vytváří “content” bez využití známých jmen sociálních sítí, nicméně influencer marketing je dnes velmi oblíbeným způsobem propagace značky a většinou dokáží dosáhnout mnohem vyšších čísel. Firmy mohou využít sociální sítě k identifikaci influencerů, kteří by mohli být vhodní pro spolupráci s nimi. Před influencery šlo především o komunikaci s novináři, ti byli stěžejní, dnes už pomalu ale jistě přebírají pomyslné žezlo influenceři na všech platformách, především jde o Instagram a TikTok. 

Je důležité, aby spolupráce s influencery byla autentická a relevantní pro obě strany. Firmy by měly věnovat pozornost tomu, zda influencer odpovídá cílové skupině zákazníků a zda sdílí hodnoty a principy firmy. Spolupráce s influencery by měla být založena na vzájemné výhodě a měla by být transparentní.

Díky sociálním sítím firmy mohou snadno oslovit potenciální zákazníky, kteří by mohli být pro ně zajímaví. Firmy mohou využít různé formáty sociálních médií, aby oslovily svou cílovou skupinu, včetně reklamních příspěvků, organického obsahu, živých videí, soutěží a dalších nástrojů.

Sociální sítě také umožňují firmám získávat zpětnou vazbu od svých zákazníků. Zákazníci mohou sdílet své názory, recenze a komentáře na produkty a služby firmy, což může pomoci firmě zlepšit své nabídky a lépe porozumět potřebám zákazníků. Tato zpětná vazba také může pomoci firmě identifikovat klíčové oblasti pro zlepšení a inovace.

Je důležité si uvědomit, že sociální sítě nejsou jediným nástrojem pro rozšiřování klientely a ne každá firma potřebuje být na všech sociálních sítích. Je důležité zvážit, na jakých platformách se nachází cílová skupina zákazníků, a zaměřit se na ty nejrelevantnější sociální sítě. Firmy by měly také investovat do kvalitního obsahu a pravidelného komunikování s publikem, aby mohly efektivně oslovit potenciální zákazníky a rozšiřovat svou klientelu.

Nicméně propagace pomocí influencerů má i několik negativních aspektů. Zaprvé, může být velmi nákladná. Pokud chcete najmout influencera s velkým dosahem, můžete očekávat velkou investici. Navíc neexistuje žádná záruka, že vaše značka bude úspěšně propagována, v konečném výsledku totiž influenceři nemusí být s produkty spokojení a naopak, v případě, že jde o barter spolupráce, nemusí produkt a značku zpropagovat v dobrém slova smyslu. 

Dalším problémem může být, že propagace na sociálních sítích pomocí influencerů může být vnímána jako neupřímná a vytvářet falešný dojem. Pokud je influencer placen za propagaci určitého produktu nebo značky, mohou jeho followers vnímat příspěvky jako nepravdivé nebo zaujaté. Kromě toho mohou být influenceri vnímáni jako lidé, kteří se spíše snaží získat peníze než pomoci svým followers. To může vést ke ztrátě důvěry a úspěšnosti propagace značky. 

Když se vrátíme k ceně za takový příspěvěk, tak ta se samozřejmě odvíjí od toho, kolik má daný influcner followers. Jestliže jde o celebritou známou z televize, o zpěváky, herce, modelky nebo vyloženě o někoho, kdo se proslavil až na určité platformě. Cena za jeden post/stories/video na Instagramu nebo TikToku se tak může lišit v závislosti na různých faktorech. Mimo followers jde také o angažovanost publika, délka kampaně, forma spolupráce a tak dále. V současné době neexistuje pevná pravidla nebo standardní sazba pro propagaci značek na Instagramu a je proto vhodné si předem stanovit jasné cíle, určit si svůj budget a pečlivě vybírat influencery, kteří nejlépe odpovídají cílům a očekávání.

Závěrem můžeme říct, že sociální sítě jsou dnes nezbytným nástrojem pro firmy, které chtějí budovat svou image, propagovat svou značku a rozvíjet vztahy se svými zákazníky a influencery. Firmy by měly využít různé formáty sociálních médií a pravidelně přispívat kvalitním obsahem, který zajímá jejich publikum. Spolupráce s influencery může být velmi účinným způsobem, jak získat nové zákazníky a posílit vztahy se stávajícími. Je důležité být transparentní a autentický a zaměřit se na dlouhodobé vztahy s publikem.

Andrew Tate – jak si misogynní influencer získává obdiv mladých mužů?

Před nedávnem se na instagramovém profilu Zuzany Fryaufové objevil screenshot článku s titulkem „Svět by byl lepší bez žen, hlásá influencer. Ikonou je i českým chlapcům”. Text hned v úvodu popisuje výroky bývalého kickboxera jménem Andrew Tate, který zastává názor, že ženy jsou majetkem muže, neměly by řídit a patří do kuchyně. Tento muž představuje pro celou řadu chlapců vzor. Influencerka „zuzeta”, která často na svém profilu rozvíjí mnohdy opomíjená témata, jako je domácí násilí či feminismus, s hrůzou přidává komentář, že se jako matka dvou dcer bojí budoucnosti, ve které vyrůstají muži jež adorují trestně stíhaného člověka s nenávistnými projevy. Spouští se poměrně zajímavá diskuze. Jak je možné, že projevy zabanovaného influencera stále nekontrolovatelně proudí internetem? Proč Andrew Tate imponuje nejen dnešní mládeži, ale i dospělým mužům po celém světě? Je to snad důsledkem vzestupujícího feminismu? A neměla by pro lidi podporující misogynii či homofobii existovat cenzura?

Andrew Tate aktuálně čelí obvinění ze znásilnění a obchodu s lidmi. I přes svůj pobyt ve vazbě stále vydělává neskutečné peníze hlavně díky Hustler’s University, která přináší neotřelé návody, jak se stát úspěšným mužem a jak zkrátka uchopit svůj život do vlastních rukou. Členové jsou vybízeni k tomu, aby přivedli další studenty, a aby na TikToku sdíleli krátké pasáže Tateových projevů, které vyvolávají kontroverzi a pod příspěvky se tak snadno strhne lavina komentářů. Právě to představuje způsob, jak Tate obchází algoritmy sociálních sítí a stal se natolik populárním. Virální videa s vysokou mírou engagementu jsou samozřejmě úspěšná a na TikToku sesbíral už více než 12 miliard zhlédnutí. Přitom je sám influencer od srpna 2022 na Instagramu, Facebooku, Twitteru, TikToku i YouTube zablokován.

Není divu. Tateovi přijde zcela legitimní šířit, že žena je majetkem muže a je zcela v pořádku ji praštit do obličeje, kdyby muže nařkla z nevěry. Dle jeho slov jsou ženy emočně zranitelné, málo vydělávají a záleží jim jen na pozornosti. Cílem každého muže by mělo být stát se bohatým, úspěšným a mocným alfa samcem, který díky svojí atraktivnosti zvládne sbalit každou ženu a získat nad ní pomocí manipulativních technik (např. neggingu) moc, aby ji mohl využít pro své sexuální uspokojení.

Těmto výrokům však předchází trochu jiná, motivační videa, díky kterým si patrně získal srdce mladých chlapců. Představte si, že jste mladý člověk, například 16letý středoškolák procházející pubertou, který se snaží být ve svém okolí oblíbený a chce být v životě úspěšný. Pak se vám díky algoritmu ukáže video Andrewa, který pronáší drsné pravdy o penězích, úspěchu a obrovskému úsilí, které je potřeba, abyste něco dokázali. A je to právě Andrew, který se prezentuje jako mentor, jenž vám ukáže různé cesty, jak zbohatnout. Skrze motivační proslovy vás inspiruje, jak v dnešním nekompromisním světě uspět. Tímto to začíná a pobízením k násilí na ženách to končí. 

Zuzana Fryaufová na své story sdílí názory svých sledujících. Několik učitelek potvrzuje děsivou skutečnost, že jejich žáci zastávají jeho nenávistné výroky. A netýká se to pouze středoškoláků, ale dětí už od 12 let.

Lámete si hlavu, jak snadno k takovému člověku může přijít mladá generace? Reportérka Jolana Humpálová udělala experiment, ve kterém zkoumala, za jak dlouho na její falešný profil na TikToku začnou cílit videa s Andrewem Tatem. Jako muž zaškrtává zájem o vzdělávání, life hacks a komediální videa. Kliká na videa, která jasně cílí na muže a po 30ti sekundách dostává rady, jak zbohatnout, jak nabrat svaly. Po několika dalších minutách opravdu vyskakuje první video influencera Tatea, který popisuje jak je „život pro muže výjimečně složitý” a je potřeba na sobě tvrdě pracovat a být nekompromisní při dosahování svých cílů.

Jak dokazuje článek z idnes.cz, objevuje se čím dál více případů mladých příznivců. K pozastavení byl pro mě rozhovor učitelky se žákem základní školy potom, co do projektu o světových problémech napsal “Svět by byl lepší bez žen – Andrew Tate.” Kantorka se ptala, jestli by byl šťastný bez své maminky a žák odvětil, že “zatím není možné, aby se děti rodily bez žen, ale možná někdy”. V reakci na to Zuzaně přichází zpráva na Instagramu se zamyšlením, jestli tohle dokáže říct dítě, které doma vidí vzájemný respekt rodičů? Nevytváří náhodou i oblíbený pořad Výměna manželek mylný obraz o tom, jak to běžně chodí v domácnostech a jaké postavení žena má?

Nerespektující názory nesdílí pouze děti, ale i celá řada dospělých mužů. Mladý TikToker Tomáš Husák přejímá Tateovy názory a své sledující motivuje krátkými videi k budování vlastního byznysu. Přitom nabádá k nelegálním věcem, uráží homosexuály a staví na již zmíněných misogynních výrocích. Jak je možné, že je ve 21. století po hnutí #MeToo tak populární Tateova verze mužnosti, která postrádá soucit, empatii a úctu k ženám?

Důvodem může být dlouhodobá krize tradiční maskulinity, kterou influencer zneužívá ve svůj prospěch. Část mladých mužů dnes neví, jakou roli teď ve společnosti hrají a obracejí se pro radu k pochybným guru jako je Tate. Řada mužů je osamělá a nedaří se jim navázat milostný vztah se ženou, z čehož se cítí nechtění a posléze frustrovaní. Web aktuálně.cz popsal výsledky z nové studie. Z ní vyplývá, že muži, kteří nedobrovolně žijí bez partnerky, chovají k ženám častěji nevraživý postoj a vidí v nich pouze sexuální objekty. Ženy navíc v dnešní době stále procházejí emancipačním procesem a už zdaleka není pravidlem, že muž vydělává více peněz a žena jen obskakuje okolo domácnosti a netrpělivě čeká na příchod manžela. Feminismus je stále na vzestupu a muži se s tím nedokážou vyrovnat. V minulosti muži měli ve společnosti větší privilegia, a teď je úzkostlivě chtějí zpět. Jedna ze sledujících “zuzety” se navíc trefně zamýšlí nad tím, že pokud je prezentovaný jako mužský ideál Harry Styles v ženských šatech, musí logicky vzato vzniknout i druhý protichůdný extrém.

Otázkou však zůstává, jak skutečně zastavit tento proud virálních videí, které postrádají respekt a úctu k ženám či jiným menšinám. A je vůbec správné pokoušet se zcela smazat příspěvky v době svobodného projevu? Evropský parlament a členské země EU se sice loňský rok dohodli na nových „pravidlech regulace“ obsahu (tzv. DSA), ale odstraňování příspěvků je v podstatě nástrojem cenzury, která je ve většině zemí EU oficiálně nezákonná. Opatření navíc vytváří technickou zátěž a vyvolávají otázky ohledně toho, co je a co není přijatelné v on-line prostředí. Celý systém je v rámci omezování na sociálních sítích nedokonalý a bude trvat, než se celý proces ustálí. Jelikož je Andrew Tate prokazatelným tvůrcem nebezpečeného obsahu podněcujícího k násilí a neúctě, je ban zcela pochopitelný. Jeho projevy se díky zveřejňování na jiných účtech přesto šíří dál a smazání jeho nenávistných projevů napříč celým internetem vypadá zcela neřešitelně. Mě však napadá jedna jediná myšlenka, která by v budoucnu mohla tuto věc vyřešit. Umělá inteligence.

Pakliže je AI schopná vytvořit text nebo dokreslit fotku na základě zadání, co kdyby se postupem času naučila vyhledat Tateova videa napříč celým internetem a gigantické IT firmy by měly možnost je smazat? Co kdyby ji vývojáři naučili rozpoznat podobu obličeje, autentický zvuk hlasu a vyhledat ho na všech online platformách? Změní AI dosavadní systém regulací nebezpečného obsahu? Nechme se překvapit..

Autor: Kateřina Tlachová

#Grief – Truchlení na TikToku

Studie “Algorithmic Closeness in Mourning: Vernaculars of the Hashtag #grief on TikTok” se zabývá projevy truchlení v digitálním prostoru a to konkrétně pod hashtagem #grief na sociální síti TikTok (někdy přezdívané GriefTok). Autorka se zde prostřednictvím kvalitativní obsahové analýzy 100 videí na TikToku s hashtagem #grief spolu s digitální etnografií prostoru GriefToku pokouší porozumět projevům smutku na této platformě. Analyzuje jak se na TikToku vyjadřuje smutek, jaké sociotechnické rysy jsou v těchto projevech přítomny (jak využívají platformní možnosti TikToku) a jak může tato forma vyjadřování rozšiřovat (a/nebo lišit se od) společenské normy truchlení. Článek navrhuje analytický rámec pro pochopení role algoritmického řazení při vytváření truchlících komunit online definované jako “algoritmická blízkost” a poskytuje možné směry pro budoucí výzkum.

Autorkou článku je Moa Eriksson Krutrök, docentka na katedře kultury a mediálních studií švédské univerzity Umeå a postdoktorandka spojena s Centrem pro digitální výzkum na univerzitě Umeå na katedře sociologie. Je také editorkou časopisu Journal of Digital Social Research. Zabývá se výzkumem společenských krizí a projevů traumatu a zármutku na sociálních sítích. Zajímá se o způsoby hledání lidských spojení během osobních krizí například při truchlení nad ztrátou milované osoby.

Úvod do problematiky

Truchlení na sociálních sítích není nový trend. Lidé se scházejí na sítích jako Facebook, aby společně truchlili své blízké zesnulé již delší dobu. V těchto komunitách mohou jedinci zjistit, že sdělováním své ztráty a projevováním vzájemného zájmu a péče o další truchlící mohou vytvářet prostor pro vzpomínkové a smuteční rituály a prožívat jakousi pospolitost pří své ztrátě. O digitálním truchlení vyšlo v minulosti již několik studií. Autorka zde zmiňuje například Abidin (2019), která zkoumala to, co nazývá “digitální etiketu smutku” skládající se ze skrytých pravidel, jak a pro koho truchlit a volně navazuje na studii o tzv. “smuteční policii” Gach et al. (2017). Zatímco nalezení komunity a sdílení zkušeností se zármutkem může pozitivně ovlivnit truchlící postupy jednotlivců, samotná povaha sociálních sítí točící se okolo počtů lajků, komentářů a sdílení může mít zásadní roli na pocity ohledně získané podpory. Každou interakci (např. lajk, či komentář) lze truchlícími chápat jako přímé vyjádření soucitu a z toho důvodu může být nízká interakce vnímána jako lhostejnost vůči zesnulému (Lagerkvist 2019). Tento článek naznačuje, že uživatelé TikToku se v rámci své subkomunity propojují s ostatními truchlícími jedinci pomocí algoritmů.

Pro tuto studii byla pro analýzu vybrána videa s nejsledovanějším hashtagem tzv. “GriefToku” a to #grief, kterým si získala viditelnost. Viditelnost těchto videí ale mohou ovlivnit komunitní pravidla TikToku, která zakazují uživatelům nahrávat nebezpečný obsah. Snaha potlačit určitý obsah vede k tzv. “shadowbanům”, formě automatické moderace, která skrývá příspěvky obsahující určitá slova. Například uživatelé TikToku, kteří zveřejňují informace o prevenci sebevražd musí používat hashtag #suicideawareness a nikoliv #suicide. Mezi tato “škodlivá slova” patří i #death a #depression. Smrt je ale nadále na platformě silně zastoupena pod předem zmíněným #grief. Tato forma moderace se tedy může zdát jako poněkud neúčinná pro potlačování konkrétního obsahu (Shadowban lze také například obelstít použitím čísel místo písmen např. #su1cide).

Sběr dat a design výzkumu

V období od 22. do 23. února 2021 byl proveden sběr dat ze 100 videí s hashtagem #grief na TikToku. Tento hashtag měl na platformě 276,8 milionu shlédnutí, což z něj dělalo nejviditelnější hashtag v kategorii týkajících se truchlení, či ztráty bližního. Videa zahrnutá do studie byla algoritmicky seřazena jako 100 “nejlepších” videí, která v tomto časovém okně vyvolala nejvíce interakcí (tj. lajků, komentářů a sdílení). Videa měla rozmezí mezi 2,4 mil. a 45,5 tis. lajků na video.

Videa byla získána vyhledáváním prostřednictvím hashtagu na aplikaci výzkumníka, která byla nainstalována několik měsíců předem pro jinou studii. Při zadávání číselných údajů 100 videí vyplynulo, že výsledky nebyly zkresleny předchozím používáním aplikace a pořadí bylo určeno primárně celkovým počtem zhlédnutí (komentáře a sdílení videí mohly ovlivnit algoritmické pořadí však ukázalo že nejdůležitějším faktorem byl samotný počet zobrazení).

Prvních a posledních 10 ze 100 nejlépe algoritmicky hodnocených videí v souboru dat

Protože celkový počet videí pod hashtagem #grief byl pro kvalitativní obsahovou analýzu příliš velký, rozhodla se autorka studie vybrat 100 nejlépe algoritmicky hodnocených videí. Ačkoliv 100 videí tvoří pouze zlomek videí dostupných, tvořila realistický vzorek z celkového počtu pro kvalitativní analýzu dat. Videa byla ručně kódována pomocí obsahové analýzy, kdy byly každému videu přiřazeny kódy v několika kategoriích.

Nejprve byly do analýzy přidány základní technické vlastnosti videa. Tj. všechny zmíněné uživatele, hashtagy použité v popisu, počet lajků a komentářů, které každé video obdrželo v době sběru dat. Poté byly zaznamenány složitější technické vlastnosti videa (například zda se jedná o tzv. “duet”, “stitch”, voiceover nebo funkci “text to speech” videa) a také datum zveřejnění.

Zadruhé byly analyzovány vizuální prvky videí, jako je místo nahrávání, osoby viditelné ve videu a začlenění jiných vizuálních prvků (např. fotek, či videí zesnulých). 

Zatřetí byly kódovány specifické rysy zármutku, včetně forem zármutku o nichž se hovořilo (např. úmrtí v rodině, či odloučení) a vztah uživatele k osobě, za kterou truchlili (např. dítě, rodič, partner). Dále bylo do analýzy zahrnuto zdali video obsahovalo nějaký mem (a jaký) a jaká píseň byla do videa začleněna (pokud v něm nějaká hudba byla).

Výsledky výzkumu a diskuze

Ze 100 videí pod hashtagem #grief se 77 z nich týkalo smrti, 6 k jiným formám ztráty (například odloučení, či nemoc), 10 videí hovořilo o zármutku bez uvedení příčiny truchlení a 7 videí se týkalo videoher a netýkalo se zármutku ve tradičním slova smyslu. Nejčastěji (krom #grief) byl v popisku videí používán hashtag #fyp (u 39 videí) a variace tohoto hashtagu (#foryoupage, #foryou), které se na TikToku používají hojně ve snaze dostat se na úvodní “For You” stránky jiných uživatelů. Takovéto použití hashtagů může uživatelům umožnit zvýšit jejich viditelnost.

Většina videí o úmrtích se týkala smrti dítěte (27 videí), rodiče (20 videí) nebo partnera (13 videí). Méně častá, i když stále početná byla videa o zemřelém sourozenci, přiteli, domácím mazlíčkovi, prarodiči, či celebritě. Některé účty byly plně věnovány sdílení příběhů zesnulých lidí. Některé uživatelky o sobě například mluvily jako o “maminkách andělů”, které mají “andělské děti”. Takovými to různými způsoby se truchlení stává důvodem jejich přítomnosti na platformě, prezentují své truchlící já vytvářením obsahu a navazováním kontaktů.

Několik videí bylo zaměřeno na praktiky aktivního truchlení. V jednom z nich byl například krátký klip ženy, ležící v posteli svírající plyšového medvídka s popisem “52 hodin a 22 minut poté, co opilý řidič zabil mé jediné dítě”. Tato forma probíhajícího truchlení následující krátce po tragické události byla v sledovaném vzorku běžná, i když neodpovídá konvenčním normám vyjadřování zármutku na veřejnosti. Společenská očekávání se soustředí na to, že žal by měl být především soukromým a vnitřním procesem (Neimeyer et al., 2014). Způsob jakým byla tato zranitelnost vyjadřována, se nicméně stal terčem kritiky a to obzvláště u videí týkajících se zesnulých dětí. Jedno z nejlajkovanějších zkoumaných videí, bylo video matky tančící se svou dcerou s popisem “naposledy”. To svědčí o relativním “ocenění” podobného typu obsahu na TikToku, zároveň však uživatelka záměrně vypnula komentáře na tomto videu, aby se ochránila před možnou kritikou. Zdá se, že v kruzích GriefToku existují neviditelné hranice ohledně toho, jaký obsah je chválen a jaký ne. Existuje zde tedy také určitá digitální smuteční etiketa.

Nekonvenční projevy truchlení mohou být v různých prostředích zpochybňovány, i když tyto digitální prostředí nabízejí určitou formu bezpečného útočiště před společenskými konvencemi truchlení, které ho vnímají jako lineární, uzavřené a osobní.

Tato studie se zaměřovala na sociální aspekty zármutku, způsob jakým jedinci v zármutku nacházejí na této platformě spojení a jak uživatelé porušují společenské normy truchlení. Nakonec se článek ptá, jak tyto sociální vazby vytvářejí pocit “blízkosti” k ostatním uživatelům. Tuto blízkost se autorka rozhodla nazvat “algoritmickou blízkostí”, jelikož ji umožňují algoritmy platformy.

Protože jsou truchlící praktiky na TikToku tak otevřené a emocionálně nabité, je zde umožněna větší otevřenost a ochota uživatelů sdílet svůj zármutek s ostatními a vznikají zde tyto “algoritmicky blízké” digitální truchlící komunity. Pro vnější pozorovatele se zdá tato strana TikToku velice intenzivní. Tato zdálá “intenzita”, ale zapadá do zavedených kódů v rámci komunity a silné emotivní projevy lze chápat jako formu vyjádření patřící k subkulturní normě na této platformě. Pomocí algoritmů platformy mohou najít lidé podobný obsah a i komunitu. V komunitě GriefToku mohou členové vyjadřovat emoce se svými vrstevníky v něčem, co se podobá “bezpečné zóně” truchlení. Nekonvenční projevy smutku jsou zde tedy nejen povoleny, ale i podporovány jako komunitní praxe.

Zdroj:

Eriksson Krutrök, Moa. “Algorithmic Closeness in Mourning: Vernaculars of the Hashtag #grief on TikTok.” Social Media + Society, (2021). https://doi.org/10.1177/20563051211042396.

–

Štěpánka Venhodová (65210681)

Booktokeři a jejich pohled na TikTok

Práce „Booktokers: Generating and sharing book content on TikTok“ vyšla v dubnu 2022 v časopise Comunicar. Autorkami jsou Nataly Guiñez Cabrera a Katherine Mansilla Obando. Nataly Guiñez Cabrera působí na Univesidad del Bio Bio, kde se věnuje marketingu. Katherine Mansilla Obando působí na Universidad Finis Terrae, kde působí jako odborná asistentka.

Fotografie od cottonbro na Pexels.com

V práci se autorky věnují popularitě čtenářství na TikToku z pohledu tvůrců. Podle nich se oblasti TikToku nedostává dostatečného akademického zájmu, a zaslouží si tak další výzkum a lepší porozumění.

Záměr práce a metody výzkumu

Booktokery označují jako fenomén, který je podobný booktuberům, kteří stejně jako booktokeři vytvářejí obsah na sociálních sítích (u booktuberů se jedná o YouTube), který měl potenciál zaujmout adolescenty a šířit vztah k četbě a vzdělání.

Autorky ve své práci představují 2 modely, na kterých ukazují prvky týkající se problematiky tvorby a sdílení obsahu na sociálních sítích. Prvním z modelů je UTAUT obsahující 4 prvky, které charakterizují chování influencerů a konzumentů:
1) Performance expectancy – očekávání spojené s tvorbou – zda má a jaký má podle influencerů význam a benefit sdílení na TikToku
2) Effort expectancy – očekávání spojené s námahou – jak je influencery vnímána složitost daný obsah sdílet
3) Social influence – sociální vliv – jakým způsobem vnímají blízcí influencera způsob, jakým využívá TikTok, nebo jakým způsobem by ho měl využívat, aby šířil obsah
4) Facilitating conditions – usnadnění – jak influencer vnímá různé způsoby, kterými si může usnadnit šíření obsahu

Dále seznamují s druhým modelem (UTAUT2) a jeho 3 prvky:
1) Hedonic motivation or enjoyment – hédonická motivace – zda má booktoker nějaký požitek z publikování obsahu
2) Price value – hodnota – zda influencer vnímá jako výhodné využívání TikToku k šíření obsahu o knihách, ve smyslu získané/ztracené hodnoty z důvodu užívání TikToku
3) Habit – návyk – ve smyslu, zda influencer má nějaké postupy, které při natáčení obvykle používá

Pro výzkum se autorky rozhodly využít polostrukturované rozhovory se 13 booktokery (viz tabulka) z Latinské Ameriky, s cílem zjistit, jak vnímají problematiku natáčení a sdílení na TikToku. Respondenti byli influenceři (ženy i muži) z různých států Latinské Ameriky ve věku od 18 do 31 let, s různorodým počtem sledujících (od 1800 do téměř 190 tis.) a různou délkou aktivity na TikToku (od konce roku 2018 do července 2021). Výzkum proběhl červenci a srpnu 2021.

tabulka: respondenti

Výsledky výzkumu

Výsledky výzkumu jsou autorkami prezentovány podle kategorií zmiňovaných modelů, aby více reflektovaly šíření obsahu a komunitu. Do výzkumu zahrnuly i prvky, které do modelu nepatří, např. algoritmus nebo pandemie.

Očekávání spojená s tvorbou, algoritmus, sponzoři a sledující
V kategorii očekávání respondenti uváděli, že TikTok vnímají jako efektivní a dynamický nástroj pro vytváření a sdílení obsahu. A také jako možnost, jak si vydělat, protože svou činností mohou přilákat firmy, se kterými by mohli navázat spolupráci. Tomu napomáhá algoritmus, který je výhodný pro tvůrce s větším množství sledujících. Respondentka označovaná jako E3 tvrdí, že výhoda algoritmu spočívá v tom, že virální video přinese tvůrci až 200 nových sledujících.
Proces tvorby je podle influencerů velmi důležitý. Podle respondentky označované jako E9 je důležité, aby byl výsledek snadno srozumitelný a dynamický, tudíž je nutné vymezit si pravidla. Spolupráce se sponzory jako obohacující, protože se jim dostanou finance nebo jiný materiál (v tomto případě výtisky knih), který mohou využít v další tvorbě.
Booktokeři se shodují, že dobré vztahy se sledujícími jsou pro ně uspokojující. Respondentka E8 uvedla, že ji velmi naplňuje, když jí sledující napíše, že se mu líbila doporučená kniha.

Očekávání spojená s námahou
Podle influencerů je snadné vytvářet obsah, protože po vytvoření návyku je aplikace snadná na ovládání. Problematická je podle dotazovaných pouze pro začátečníky, kteří se nevyznají v nabízených nástrojích. Respondent E5 považuje aplikaci za komplexní, protože umožňuje vytvořit a editovat prakticky jakýkoliv obsah. Zároveň i respondent zmínil, že v počátku měl problém porozumět funkcím, které aplikace nabízí. Další respondenti s jeho názorem souhlasí.

Sociální vliv
Podle autorek výzkumu se respondenti shodují ve v tom, že vliv je pro působení na TikToku zásadní. Podle respondentky E1 je podstatná i podpora rodiny. Uvádí, že pro její kariéru měla velký význam její mladší sestra, která jí TikTok představila. Respondentka také uvádí, že trvalo necelé 3 měsíce, než byl schopná správně editovat a zveřejňovat videa.
Podle respondentky E4 je důležitější motivace zvenčí. Uvedla, že ji nejvíce motivovala dívka, kterou viděla, jak mluví o knihách, a chtěla se jí přiblížit. Respondentka E6 považuje za pozitivní vliv pandemie. Právě během pandemie přečetla větší množství knih, které se rozhodla sdílet skrze videa.

Usnadnění
Influenceři se v rozhovorech shodují, že pro tvorbu je podstatné mít dostupné výtisky knih a technologie. Naopak respondentka E2 tvrdí, že je možné vytvořit obsah i bez telefonu nebo knihy. Jako vhodnou náhradu knihy vidí Kindle nebo jinou knihu, ke které je připevněný papír s vytištěnou obálkou jiného titulu.

Hédonická motivace
Z rozhovorů vyplynulo, že respondenti si užívají možnost využívat aplikaci a sdílet lásku ke knihám. Dále dotazovaní zmiňovali, že je tvorba naplňuje nebo se mohou účastnit rozšiřování aktuálních trendů.

Návyk
Respondenti se shodují, že do jisté míry jim návyk tvořit připomíná závislost, protože cítí potřebu mít vliv a být přijímáni. Shodují se, že rutina v nahrávání videa je v tomto utvrzuje. Podle respondentky E8 je nahrávání videa poměrně automatické, nad procesem údajně nepřemýšlí.
Respondentka E3 závislost přiznává. „Když měl TikTok výpadek a vynulovalo se mi počítadlo sledujících, tak jsem chtěla zemřít, než jsem si uvědomila, že se to stalo všem.“

Hodnota
Dotazovaní influenceři nepovažují za aplikaci jejíž používání je zdarma, protože vnímají čas jako investici. Respondent E11 uvádí, že natáčení a příprava videa je pro něj dlouhý proces, a trvá mu přibližně jeden den.

Komunita
Podle influencerů se komunita rozrůstá nejlépe pokud se svým obsahem trefíte do všeobecného vkusu, a při větším počtu sledujících můžete mít šanci ovlivnit vkus ostatních nebo se s někým sblížit. Respondentka E2 tvrdí, že pro ni bylo důležité, že si s někým bude moci sdělovat pocity z četby, protože ve svém okolí neměla nikoho s podobným vkusem, a tímto způsobem toho dosáhla.
Dotazovaní se shodují, že používání platformy jim umožnilo seznámit se s dalšími lidmi, a s jejich pomocí zlepšit svůj obsah. Nebo někoho svou tvorbou ovlivnit, aby začal více číst.

Závěr

Vzhledem k malému rozsahu a lokalitě je práce zajímavá jako úvod do možného výzkumného problému, kde by se dal provádět další výzkum. Ať už s větším počtem respondentů, různě zaměřenými tvůrci nebo ve více lokalitách, které by mohly přinést zajímavé výsledky.

Cením si toho, že autorky do rozhovorů, mimo typická témata, zahrnuly i téma pandemie, algoritmu a možnost závislosti, které mají na tvůrce i konzumenty vliv. Některá z těchto témat by si jistě zasloužila větší pozornost, např. závislost na technologiích.

Publikovaný článek byl stručný, a přestože se dotkl mnoha témat, tak neobsahoval příliš detailů. Ať už takových, které se týkají přímo dotazovaných influencerů a jejich tvorby nebo jejich komunit. Osobně bych ocenila více detailů i citací tvůrců, protože dávají větší šanci pochopit jejich práci a motivaci nebo rozdíly mezi jednotlivými influencery, protože v předloženém rozsahu to vypadá, že se dotazovaní shodli ve všech otázkách shodli a byli velmi pozitivní.

Zdroje:
GUIÑEZ-CABRERA, Nataly a Katherine MANSILLA-OBANDO. Booktokers: Generating and sharing book content on TikTok. Comunicar [online]. English ed. Huelva: Grupo Comunicar, 2022, 30(71), 113-123 [cit. 2022-05-15]. Dostupné z: doi:10.3916/C71-2022-09

GUIÑEZ CABRERA, Nataly. Nataly Guiñez Cabrera. Linkedin [online]. Sunnyvale, USA: Linkedin, © 2022 [cit. 2022-05-15]. Dostupné z: https://cl.linkedin.com/in/nataly-gui%C3%B1ez-cabrera-4007266b?original_referer=https%3A%2F%2Fwww.google.com%2F

MANSILLA OBANDO, Katherine. Katherine Mansilla Obando. Linkedin [online]. Sunnyvale, USA: Linkedin, © 2022 [cit. 2022-05-15]. Dostupné z: https://cl.linkedin.com/in/katherine-mansilla-obando

autor: 42140860

TikTok rájem bez pravidel – unhinged humor značek

Twerkující sova Duolingo, urážející se aerolinky a oficiální profil budovy Empire State Building. Kreativní prostor, kde neplatí žádná pravidla – splněný sen téměř každého social media manažera. Platforma TikTok se stala útočištěm pro ty, kteří hledající právě to. Na korporátní komunikaci a brand guidelines můžete zapomenout, protože s tím zde rozhodně neuspějete. Značky se konečně hojně poddávají trendům a “netrhají partu”. 

Mezi prvními, kteří přišli s neformální, zábavnou a drzou komunikací je oficiální profil Ryanair aerolinek, Duolingo, Innocent Drinks smoothies nebo například Lionsgate. Za průkopníka trendu můžeme označit právě Ryanair, který popularitu postavil na posmívání se svým zákazníkům i konkurenčním společnostem. Tyto profily vytváří obsah jako by je komunikovala soukromá osoba, což přidává na oblíbenosti u fanoušků a uživatelů aplikace. Díky Ryanair se k TikToku připojily i další aerolinky jako jsou United Airlines nebo Alaska Air. Typicky na těchto profilech najdeme obsah s vtipy na účet stěžujících si zákazníků na poplatky za zavazadla a málo prostoru na nohy u sedadel nebo mluvící letadla.

@duolingo

apparently can’t hire Dua so here we are #duolingo #brandtok #marketingtok #DuaLipa #DulaPeep #dualingo

♬ original sound – kooze

Nastává otázka, proč má vlastně taková strategie úspěch?

TikTok je doménou především mladšího publika. Pokud to tak můžeme nazvat, tak právě Gen Z humor převládá u nejvíce sledovaných videí a nejpopulárnějších trendů. Všechny trendy mají krátkou životnost, kterou tvůrci musí vystihnout v ten správný moment. Klíčem k úspěchu a tím pádem i virálnímu obsahu je chovat se jako tvůrce, a ne jako značky, jak je tomu ve zvyku na jiných sociálních sítích. Na mladou cílovou skupinu, kterou na konci roku 2021 ze 43 % tvořila věková skupina 18-24 let, neplatí milé úsměvy a inspirativní hesla. 

Vlajkovou lodí této stinné strany TikToku je profil jazykové aplikace Duolingo, se svým maskotem sovou Duo. Tvůrcem videí a maskotem samotným je Zarya Parvez, které se povedlo získat přes 3.5 milionu followers a téměř 70 milionů likes. Sova Duo tvoří obsah s influencery, miluje zpěvačku Duu Lipu a v komentářích laškuje s producenty filmů Lionsgate. Lionsgate se vydalo cestou krátkých sestřihů z filmů, které vlastní a úpravou těchto klipů na míru jednotlivých trendů. 

@ryanair

Sensory overload😫😵‍💫 #ryanair #airline

♬ original sound – dede

K trendu komunikace podobného rázu se přidávají i profily, které si získaly znak ověřeného profilu a miliony reakcí, jako je například oficiální profil budovy Empire State Building v New Yorku. Ve svých videích se naváží do méně ikonických budov ve městě a získali tím 11.5 milion likes. Bizarní obsah jednoduše vítězí. 

Oficiální profil Empire State Building

Community management na výbornou

Vytvářením zábavného obsahu to nekončí. Některé značky se rozhodly zaujmout především v komentářích, a to i u videí jiných profilů. Podle průzkumu Hootsuite se v únoru 2022 přes 21 % dotazovaných uživatelů cítilo více napojeno na značku, která pracuje s fanoušky v komentářích. Komentáře jsou silným nástrojem, jak podpořit algoritmus platformy ať už reagováním, odpovědí na komentář z jiného videa či připnutím nejlepšího komentáře na vrch sekce. Jsou to právě tyto reakce, které jsou mnohdy schopné získat více likes než video samotné. 

Jedním z profilů, který svoji strategii zaměřil tímto směrem je řetězec s rychlým občerstvením Wendy’s. Obsah videí není ničím výjimečný, jsou to však odpovědi fanouškům, ve kterých Wendy’s dominuje. Dále tak komunikuje i oficiální profil Microsoft a Windows.

TikTok je nevyzpytatelný a videa zmíněných značek o to více. Fanoušci a uživatelé aplikace se mohou jen těšit a částečně i obávat toho, co přinese další vlna trendů.   

@wendys

I was really feelin’ myself in this photo. 💅💅💅

♬ original sound – Wendy’s