Studie od autorek Sara Santarossa a Sarah J. Woodruff se zaobírá tématem často omílaným a diskutovaným, a to vlivem sociálních médií na jejich uživatele. V případě této studie se autorky zaměřily na jejich vliv na vnímání body-image, sebevědomí a bohužel i s tím vším související poruchy příjmu potravy.
Autorkami studie „#SocialMedia: Exploring the Relationship of Social Networking Sites on Body Image, Self-Esteem, and Eating Disorders“ jsou Sara Santarossa a Sarah J. Woodruff.
Sara Santarossa má PhD z kineziologie na kanadské Univerzitě ve Windsoru, kde působí jako vědkyně na katedře Public Health Sciences. Úzce spolupracuje s Centrem pro výzkum alergií, astmatu a imunologie. Její výzkumné zájmy taktéž zahrnují vztah sociálních médií a technologií s psychosociálními proměnnými, jako jsou genderové role, body-image, sebevědomí, stravovací návyky a poruchy příjmu potravy
Sarah J. Woodruff má taktéž PhD z kineziologie a na stejné univerzitě působí jako profesorka. Její výzkum se zaměřuje na poruchy příjmu potravy, body-image, výživu, fyzickou aktivitu a přístup dětí a dospívajících ke zdraví.
Jak moc ovlivňují média naše sebevědomí a body-image?
Příchod sociálních sítí způsobil revoluci ve způsobu, jakým spolu lidé interagují a komunikují. Dnes se platformy sociálních médií jako Facebook, Instagram a Twitter staly nedílnou součástí života velkém množství lidí. Všudypřítomnost sociálních médií však vede k rostoucím obavám z jejich dopadu na duševní zdraví svých uživatelů. Tato studie od autorek Sara Santarossa a Sarah J. Woodruff zkoumá vztah mezi sociálními sítěmi, body-image, sebevědomím a poruchami příjmu potravy u mladých lidí. Cílem studie je zjistit, zda používání platforem sociálních médií s těmito negativními účinky souvisí.
Jistá nespokojenost s vlastním tělem a vzhledem je častým problémem právě u mladých lidí. Z předchozích studií vychází najevo, že tyto problémy se prohlubují při častém vystavování se médii kultivovaným ideálům krásy, které na nás vyskakují téměř vše, a to jak u žen, tak mužů.
Metodologie
Autorky požádaly vysokoškolské studenty ve věku od 18 do 29 let, kteří v té době studovali na stejné kanadské univerzitě, o vyplnění dotazníku. Ten se skládal ze čtyř částí, v první se ptali dotazovaných na demografické informace, v druhé na informace ohledně jejich používání sociálních médií, ve třetí na jejich vnímání své body-image a sebevědomí, a v poslední se zjišťovaly možné příznaky poruchy příjmu potravy.
Sekce týkající se body-image zahrnovala standardizovaná měřítka, Sociocultural Attitudes Toward Appearance Questionnaire, který se liší podle pohlaví, Body Image States Scale, Body Esteem Scale for Adolescents and Adults; Attribution Subscale. V části vyzpovídávající dotazované na jejich sebevědomí použily State Self-Esteem Scale a Rosenberg Self-Esteem Scale. V části, které se ptaly na poruchy příjmu potravy použily The Eating Attitudes Test.
V sekci, ve které se dotazovaly na používání sociálních médií, posuzovaly frekvenci a trvání používání sociálních médií, počet používaných platforem sociálních médií a důvody pro jejich používání.
Výsledky
Z možných 212 studentů, kteří se mohli dotazníku účastnit, 191 začalo dotazník vyplňovat, ale jen 160 jej vyplnilo celý. Po odstranění odchylek, zbylo 147 dotazovaných, z nichž bylo 55 % žen a 45 % mužů, ve věkovém rozhraní od 18 do 27 let, kdy 85 % dotazovaných bylo ve věku 18 a 19 let, a 81 % účastníků výzkumu byli běloši.
Cílem studie bylo dokázat, že užívání sociálních médií je spojeno s negativnějším vnímáním své body-image, sníženým sebevědomím a vyšší „náchylností“ k poruchám příjmu potravy. Výsledky se shodují se studiemi na podobná témata, ze kterých vyšlo, že častí uživatelé sociálních médií se cítí méně šťastní a spokojení s vlastním životem, častěji se cítí osamělí a trpí více depresemi.
Studie neprokázala, že čím déle jsou uživatelé na sociálních médiích, tím více to přispívá k jejich nižšímu sebevědomí a vnímání své body-image, prokázala však, že to přispívá k vyššímu počtu příznaků poruch příjmu potravy.
Tyto výsledky jsou zvláště znepokojivé vzhledem k stále rozšiřujícímu se užívání sociálních médiích mladými lidmi, a obzláště dětmi. Studie zdůrazňuje jaké dopady mohou mít sociální média nejen na naše fyzické ale i duševní zdraví.
Závěr
Nejvýznamnějším přínosem této studie poukázání na fakt, že používání sociálních sítí souvisí s poruchami příjmu potravy. Ukazuje, že sociální média mohou přispět k rozvoji nebo zhoršení narušeného stravovacího chování, což je velký problém, ze kterého je následně obtížné se dostat a lidi, kteří těmito poruchami trpí, dokáže ovlivňovat až do konce jejich života. Studie zdůrazňuje potřebu zvyšování povědomí o rizicích spojených s používáním sociálních médií, zejména v oblasti tělesného obrazu a poruch příjmu potravy.
Nicméně, studie má svá omezení a problémy. Studie se musí spoléhat pouze na data, která byla poskytnuta dotazujícími, na základě úsudku o své osobnosti a chování, nemusí tedy přesně odrážet reálné chování účastníků. Dalším omeením je vzorek, který tvořili pouze vysokoškolští studenti, jejichž výsledky se nemusí shodovat se zbytkem populace.
V závěru studie zdůrazňuje potřebu dalšího zkoumání vztahu mezi používáním sociálních médií a duševním zdravím, aby byly identifikovány potenciální rizika a vyvinuty účinné strategie na jejich zmírnění.
Lucie Lorencová
SANTAROSSA, Sara a Sarah J. WOODRUFF. #SocialMedia: Exploring the Relationship of Social Networking Sites on Body Image, Self-Esteem, and Eating Disorders. Social Media + Society [online]. 2017, 3(2) [cit. 2023-04-28]. ISSN 2056-3051. Dostupné z: doi:10.1177/2056305117704407
Mediální proroci 
Již při představení autorem výzkumu mě velmi zaujalo jejich netypické akademické zaměření pro výzkumy zabývající se účinky médií. Na druhou stranu to vysvětlilo zájem o stravovací návyky ve studii psychologických/behavioralních účinku.
Vytknout se dá studii jistě nedostatečné zastoupení odlišných ras a věkových skupin. Autorky sice pracuji s věkovým rozmezím 19-27 let, avšak pokud je skupina 18-19 let zastoupena 85%, jak velké zastoupeni mohou mít věkové kategorie další?
Bohužel přínos této studie také není nijak valný a autorky dochází ke stejným výsledkům jako mnoho dalších výzkumu, avšak přinejmenším zajímavé je zjištění, že délka času tráveného na sociálních sítích neovlivňuje míru negativních jevů.
Hledisko poruch přijmu potravy je zřejmě to, co tuto studii od moře dalších odlišuje. Bylo by zajímavé zkoumat tento fenomén v kontextu celkového životního stylu, výchovy a osobnosti jednotlivých účastníků, neboť věřím, že v některých případech již naučené a vžité vzorce chování a myšlení (například z rodiny) mohou povzbuzovat tuto náchylnost k PPP a budou silnějším faktorem, který může být mylně soc. sítím přisuzován. Například pokud se v rodině vždy negativně mluví o velkých porcích jídla, tak tento jedinec bude mít pravděpodobně při sledování mukbang videa myšlenky o tom, jak je takové množství jídla špatné.
To se mi líbíTo se mi líbí
Velmi děkuji za hezky, stručně shrnutý článek. Oceňuji i velmi zajímavý výběr tématu nad kterým velmi často přemýšlím a jsem rád, že někdo na tento problém poukázal. Jak je uvedeno v textu, je limitující, že výzkum se dotýkal pouze vysokoškoláků, kteří myslí a mají jiné hodnoty než zbytek populace. Nicméně mi přijde, že zrovna lidé, kteří studují vysokou školu a jejim tedy (primárně) mezi 18 do 27 jsou lidé, kteří jsou zrovna ve věku, kdy si budují vlastní identitu a charakter a tím pádem využívají sociální sítě ve velkém měřítku (nevím, zda to popisuji pochopitelně), tímpádem si myslím, že tato „část“ obyvatelstva se na výzkum velmi hodila. Dle mého názoru vliv sociálních sítí na naše duševní zdraví není dostatečně zkoumán. Já sám si čas od času dám na delší dobu pauzu od sociálních sítí a pokaždé mně to velmi prospěje.
To se mi líbíTo se mi líbí
Autorka se zabývá tématem, které je velmi aktuální a zajímavé. Na výsledcích výzkumu mi přijde velmi přínosné zjištění, že délka času, který uživatelé na sociálních sítích tráví, nemá vliv na míru negativních aspektů, které sítě mohou způsobovat (nižší sebevědomí, vnímání své body-image). Přijde mi rovněž zajímavé zjištění výzkumu, že délka času na sítích souvisí s počtem příznaků poruch příjmu potravy. Toto zjištění mnoho lidí podceňuje, přitom by se mělo stát předmětem dalších studií a zároveň také diskuzí na toto téma.
Zároveň bych chtěla poukázat na to, že vysokoškolští studenti sice jsou zajímavou cílovou skupinou, nicméně podle mého názoru je mezi odborníky daleko důležitější zkoumat, jaký vliv mají sociální sítě na nižší věkovou skupinu – například děti na druhém stupni základní školy či na střední škole. Děti a dospívající jsou v tomto věku více zranitelní a dle mého názoru je sociální sítě více ovlivňují při budování vlastní identity než například studenty na vysoké škole, kteří již mají se sociálními sítěmi větší zkušenosti a mohou lépe posoudit důvěryhodnost příspěvků a uživatelů, které sledují.
Myslím si, že vzhledem ke stále silnějšímu postavení sociálních sítí v našich životech je velmi důležité dbát na prevenci a rozšiřování povědomí o těchto negativních vlivech, kterým mohou uživatelé čelit. Ještě větší důraz bych však kladla na cílovou skupinu dětí a dospívajících, pro které je přirozené trávit denně na sítích velkou část jejich volného času.
Tereza Šolcová
To se mi líbíTo se mi líbí
Tento článek jsem si vybrala z důvodu, že se věnuje stejnému tématu, který jsem ve svém příspěvku zpracovávala já. Velmi důležité téma v dnešní době, kterému by se měla věnovat větší pozornost než doposud. Studie, kterou si autorka vybrala, dochází ke stejným závěrům, jako mnou zpracovaná studie a to: sociální sítě snižují sebevědomí jejich uživatelů. Sledování perfektně upravených lidí s dokonalými životy může být pro mnohé z nás opravdu zničující. Zejména pro mladistvé, kteří někdy jen těžko rozliší reálný život od toho na sociálních sítích, mohou mít tyto prezentace vážné následky. Ve snaze dosáhnout „ideálu“ krásy instagramových dívek, mohou lidé sklouznout k nezdravému životnímu stylu (přehnané diety a nadměrné cvičení) či dokonce poruchám přijmu potravy. Můžeme se ale také „jen“ cítit špatně kvůli tomu, že nemáme tak naplněný den, jaké některé influencerky.
Studie vypadá opravdu zajímavě, dle mého by však stála za zkoumání i jiná cílová skupina. Rozumím tomu, že s vysokoškoláky (které zkoumaly i autorky v mnou popisované studii) se při výzkumu pracuje lépe, nicméně za nejvíce ohrožené ve světě sociálních sítí považuji spíše teenagery.
To se mi líbíTo se mi líbí
Povedená studie, i povedené shrnutí. Určitě chválím výběr, téma je aktuální a všudypřítomné. O negativních vlivech sociálních médií se mluví již od jejich počátků, a tohle je určitě jeden z nich. Zkreslené představy, totální iluze, stálé nutkání se s někým porovnávat. Taky díky za představení autorů a celé metodologie výzkumu.
Studii si popsala hezky, veškeré informace dávají smysl a podle mého názoru výsledky nemohly nikoho překvapit, spíše utvrdit. Taky je super, že si zmínila limity této studie, jelikož vzorek může být nedostatečný jak kvalitativně (jedná se jen o vysokoškoláky, jak si naznačila) tak kvantitativně (160 dokončených dotazníku opravdu není mnoho). Avšak výsledná čísla spolehlivě ukazují trend, který je zásadní. Myslím, že tohle téma jen tak neodezní a bohužel o něm budeme ještě slýchávat.
Tomáš Tancer
To se mi líbíTo se mi líbí
Výstižný a podle mého názoru velice důležitý příspěvek o jehož tematice se možná mluví méně než by se mělo. Samotnou mě překvapilo, že sledováním sociálních sítí může dojít k poruchám příjmu potravy, nicméně když se nad tím zamyslím, je to vlastně dost pravděpodobné. Snad jen kolem sebe mám tři případy holek, které si prošly poruchou příjmu potravy a nemalou roli v tom hrály i sociální sítě. Mám pocit, že v dnešní době je instagram naprostým „návodem“ na to, jak máme správně jíst, jak mít co nejhezčí postavu, jak být co nejvíce pozitivní, jak se správně vyfotit, co nosit na sobě a celkově jak nahlížet na život. V podstatě se zde setkáte s tím, co všechno byste měli za den stihnout, abyste byli těmi „dokonalými“ bytostmi, které mají krásné hubené a vysportované postavy a ještě k tomu se stravují podle vyváženého jídelníčku. Přijde mi až šílený, když se občas sama pozastavím a ve svých 23 letech se nad sebou musím zamyslet a uvědomit si, že toto přece není realita, že to je jenom instagram, že se s tím přeci nechci jakkoliv porovnávat nebo se nechat ovlivňovat. Co teprve dospívající ve věku 13-16 let, ti si často sami ani neuvědomí, že se podle sociálních sítí řídit nemusí, že to co vidí tam se ve většině případů ve skutečnosti neodehrává. Proto mám pocit, že je tento článek opravdu na místě a o tomto tématu by se mělo diskutovat mnohem více než nyní.
Barbora Radová
To se mi líbíTo se mi líbí