Snímek obrazovky části kanálu #remotework na Instagramu, pořízený 29. května 2019, s. 12.
Článek nazvaný „#digitalnomads, #solotravellers, #remoteworkers: A Cultural Critique of the Traveling Entrepreneur on Instagram“, publikovaný v časopisu Journal of Sustainable Tourism, zkoumá reprezentaci a vliv digitálních nomádů či tzv. „solo travellers“ na sociální síti Instagram. Obrázky exotických míst, idylických pracovních prostorů a bezstarostného životního stylu inspirují mnoho mladých lidí k následování této cesty. Nicméně, s rostoucí popularitou se objevují obavy ohledně dopadu těchto trendů. Autorka argumentuje, že tato prezentace a lifestyle podporuje neudržitelnou a individualistickou cestovní kulturu, která je škodlivá nejen pro místní komunity, ale i pro životní prostředí.
Článek analyzuje příspěvky na Instagramu od digitálních nomádů a jiných pracovníků na dálku. Tyto příspěvky často ukazují privilegovaný životní styl a exotické destinace, ale většinou nikde nejsou vidět dopady tohoto druhu cestování. Autorka se domnívá, že to může spíše posílit „kulturu konzumu“ a šířit myšlenku, že cestování je především o sebezdokonalování a prožitcích, přitom ale může vysoce ovlivnit životní prostředí a místní komunity, bohužel v negativním slova smyslu. (Bozzi, Nicola, 2020, s. 6–7)
Článek také zkoumá ekonomický dopad digitálního nomádství na místní komunity a zjišťuje, že zatímco některé komunity z přítomnosti digitálních nomádů prosperují, jiné mají naopak negativní následky, jako je gentrifikace a zvýšené náklady na bydlení. (Bozzi, Nicola, 2020, s. 5–6)
Snímek obrazovky z webu HoodMaps pořízený 3. června 2019, s. 7.
Snímek obrazovky z webu NomadList pořízený 1. června 2019, s. 6.
Autorka vyzývá k více kritickému a zodpovědnému přístupu v rámci fenoménu digitálnímu nomádství a k udržitelnému cestování obecně. Například navrhuje, aby digitální nomádi a pracovníci na dálku více prioritizovali smysluplné zapojení se do místních komunit a přispívali k jejich ekonomické udržitelnosti, zatímco se budou snažit i o minimalizování své ekologické stopy. Také doporučuje, aby sociální média, jako je Instagram, podporovala více zodpovědné praktiky při cestování a poskytovala vyváženější reprezentaci cestovních zážitků. (Bozzi, Nicola, 2020, s. 11–12)
Stejně jako je nutné zobrazovat i reálné obličeje a fotky bez filtrů, je důležité i zobrazovat cestování zodpovědnějším a vyváženějším způsobem, jak na Instagramu, tak na dalších sociálních sítích.
Teorie
Obrázek z: https://www.facebook.com/ humansoflatecapitalism/ , s. 4.
Autorka čerpá z několika teorií a konceptů. Patří mezi ně kritická teorie, která se zaměřuje na sociální nerovnosti a jiné dopady, které se mohou vyskytnout v důsledku digitálního nomádství. Zároveň také čerpá z kritické geografie. (Bozzi, Nicola, 2020, s. 6–9)
Často se zde objevuje i termín „utopický kolektivní horizont“ v souvislosti s myšlenkou budoucnosti bez práce, kde práce již nebude hlavním aktérem v organizaci společnosti a v poskytování obživy jednotlivcům. Autorkou míněný termín zahrnuje představu, že taková společnost by mohla být tou ideální, osvobozená od nerovnosti ve společnosti, která je často spojována právě s ekonomikou a kapitalismem. Autorka naznačuje, že tato budoucí společnost by mohla být kolektivní vizí, kde jednotlivci spolupracují na vytváření společnosti, která je více rovnocenná, spravedlivá a naplňující pro všechny jednotlivce bez rozdílu. (Bozzi, Nicola, 2020, s. 2)
Osobně mi přijde, že jde jen o jinak pojmenovanou myšlenku komunismu v jeho počátcích, pouze s doplněním adekvátního utopického příměru.
V článku se objevuje několik problémů:
Individualistická a neudržitelná kultura tohoto druhu cestování: Reprezentace digitálních nomádů a jiných pracovníků na dálku podporuje kapitalistickou kulturu konzumu a posiluje myšlenku, že cestování je více o seberozvoji a o sbírání cestovatelských zážitků více než o čemkoliv jiném. (Bozzi, Nicola, 2020, s. 6–7)
Nepříznivý dopad digitálního nomádství na místní komunity: Některé místní komunity sice z přítomnosti digitálních nomádů mohou i benefitovat, jiné mají spíše negativní následky, jako je již výše zmíněná gentrifikace či zvýšené náklady na bydlení. (Bozzi, Nicola, 2020, s. 5–6)
Nedostatek zodpovědnosti digitálních nomádů: Digitální nomádi by se měli více angažovat v místních komunitách a přispívat k jejich ekonomické udržitelnosti. A také by se měli více soustředit na to, jak co nejvíce smazat svou ekologickou stopu, která je díky jejich životnímu stylu často obrovská.
Potřeba vyváženější reprezentace cestování na sociálních sítích: Autorka navrhuje, aby sociální sítě, jako je Instagram, podporovala více zodpovědné praktiky při cestování a poskytovala vyváženější reprezentaci cestovních zážitků, včetně jejich dopadů. (Bozzi, Nicola, 2020, s. 11–12)
Jaké je východisko?
Reflexe a vědomý přístup: Důležitost reflexe digitálních nomádů ohledně dopadů jejich cestovních praktik a věrohodnější prezentace na sociálních médiích. Je nezbytné, aby si byli vědomi sociálních, kulturních a ekologických důsledků.
Větší podíl zodpovědnosti: Digitální nomádi by měli praktikovat zodpovědnější přístup k cestování. To zahrnuje respektování místních kultur a tradic, podporování místní ekonomiky a minimalizaci negativních dopadů na životní prostředí.
Zapojení místních komunit: Vnímám zde i důležitost v zapojení místních komunit do rozhodovacích procesů týkajících se turismu. Místní obyvatelé by měli mít možnost vyjádřit své potřeby, obavy a přispívat k rozhodování o rozvoji turistických oblastí.
Závěrem
Pro nalezení řešení je nezbytné zapojení místních komunit, turistů, cestovatelů a dalších zainteresovaných stran. Tato analýza se soustředí spíše na identifikaci problémů a vytvoření kritického pohledu na stávající situaci. Poukazuje na nutnost vědomé reflexe a osvěty, která by mohla vést k udržitelnějším praktikám cestování. Velký podíl má na této problematice také Instagram, který hraje významnou roli při zhmotňování digitálního nomádství v rámci kulturní produkce – nejen prostřednictvím šíření esteticky krásných snímků, ale také třeba zmiňováním určitých ideálních „nomádských“ destinací, často cenově přijatelnějších, prostřednictvím označování jako je hashtagování a geotagování. (Bozzi, Nicola, 2020, s. 13) Digitální nomádi by si měli uvědomit, co svým životním stylem mohou způsobovat a měli by k cestování přistupovat více uvědoměle, s větším podílem zodpovědnosti a více udržitelným způsobem.
Tereza Žižlavská
Reference:
Bozzi, Nicola. (2020). #digitalnomads, #solotravellers, #remoteworkers: A Cultural Critique of the Traveling Entrepreneur on Instagram. Social Media + Society. 6. Dostupné z: https://journals.sagepub.com/doi/10.1177/2056305120926644
Mediální proroci 
Text Digitální nomádství na Instagramu: Jaká je cena za privilegovaný životní styl autorky Terezy Žižlavské pracuje s obsahem článku #digitalnomads, #solotravellers, #remoteworkers: A Cultural Critique of the Traveling Entrepreneur on Instagram. Jak již název textu napovídá, autorka poskytuje kritickou analýzu činnosti digitálních nomádů na Instagramu a detailněji odkrývá její druhou (horší) stranu mince. Argumentuje, že ačkoliv se může tento trend na první pohled jevit čistě idylicky, zároveň jím jeho činitelé podporují neudržitelnou cestovní kulturu, která škodí jak společnosti, tak životnímu prostředí. Oceňuji výběr tématu, ale i provedení. Tereza projevuje vlastní názor a text obsahuje úvahové pasáže, čímž dává najevo, že se nad problematikou sama zamýšlí. Nabízí tak vhled na dané téma z vícero perspektiv. Vedle vlastních úsudků vychází z několika teorií a konceptů, přičemž nabízí důležité (a podložené) upozornění na možné negativní dopady digitálního nomádství a zdůrazňuje potřebu zodpovědnějšího a udržitelnějšího cestování.
To se mi líbíTo se mi líbí
Zajímavé téma, které se dívá na problematiku digitálního nomádství tak trochu z druhé strany. V článku autorka také zmiňuje, že k digitálnímu nomádství je nutné přistupovat zodpovědně a udržitelně. Celý článek se také zaměřuje především na sociální síť Instagram. Z toho mi plyne otázka – proč zrovna Instagram? A je obsah digitálního nomádství jen na Instagramu? A pokud ne a je i na jiných sítích, jak se mezi sebou platformy liší v obsahu? Jen by bylo zajímavé porovnání vůči tvůrcům, kteří také žijí nomádským životem, jen používají jinou sociální síť a tím pádem by zde mohl být rozdíl i v přístupu k celé problematice.
Jako další bod se mi líbí i osobní názor a zamyšlení autorky, především zmínka o myšlence komunismu a utopie. Překvapuje mě, že původní autorka Nicola Bozzi zmiňuje termín „utopický kolektivní horizont“ a váže ho na ideální společnost bez rozdílů. Leč je tato myšlenka krásná, z kritického hlediska musí být každému jasné, že je nereálná.
Obecně se mi však líbí téma článku a jeho pojetí, které pomáhá se podívat na téma trochu jinak.
Tereza Krátká
To se mi líbíTo se mi líbí
Velmi zajímavý článek. Osobně mě v poslední době v spojitosti s klimatickými tématy překvapila česká influencerka Tereza Hodanová (Teri Blitzen), která veřejně vystupuje velmi aktivisticky co se environmentálních věcí týče. A není jediná. Influencerů, kteří podporují ekologické a pro přírodu šetrné způsoby života je poměrně dost, a je nepopiratelně dobře, že takoví jsou. Problém však nastává, pokud „kážou vodu, pijí víno“, jako právě Teri Blitzen, která za poslední dva roky procestovala 17 zemí. Letecky. A nepochybně na tom díky Instagramu i pěkně vydělala. Je to však nutné? Také se snažím cestovat, ale je potřeba do Varšavy letět, když tam jede přímý vlak? Jasně, letadlo by letělo i bez ní nebo by místo ní seděl někdo jiný, ale není právě to ten první krok k ekologicky šetrné společnosti? Kdyby si byť jen 164 dalších odpustilo let mezi Prahou a Varšavou, tak se ušetří přibližně 15 tun CO2, což je přibližně jako 60 tisíc kilometrů autem. A to se mezi Prahou a Varšavou létá 4x denně.
(B734, cca 90 kg CO2/pasažér, kapacita 164)
Daniela Chmelíková
To se mi líbíTo se mi líbí
Ještě pro doplnění, pro výpočet byla použita data k letadlu B737–400, což je již zastaralý typ letadla. K novějším typům, které mají také efektivnější spotřebu, jsem data nenašla. Pokud by však tato spotřeba byla aktuální, do Varšavy by bylo ekologičtější vypravit 82 automobilů po 2 pasažérech, než jedno letadlo. Letecká doprava je na krátké vzdálenosti velmi neefektivní, protože největší spotřeba je při vzletu a přistání. Nejnižší naopak ve vysokých letových hladinách, kam se v případě krátkých letů (<60 min) letadlo ani nedostane.
Zdroje: https://www.carbonindependent.org/22.html, https://www.epa.gov/energy/greenhouse-gas-equivalencies-calculator#results
To se mi líbíTo se mi líbí
Děkuji za příspěvek. S termínem digitální nomádství jsem se zatím nesetkal a je tedy dobře, že jsem se něco dozvěděl o tomto pojmu formou tohoto článku. Autorka si nejspíše vybrala Instagram z toho důvodu, že je momentálně nejvlivnější sociální sítí na světě. Facebook, Twitter ani TikTok dle mého názoru takový dosah pro tzv. travel influencery nemají. Autorka zmiňuje pojem „utopický kolektivní horizont“. Což je volně přeloženo komunismus. Opravdu toto chceme? Opravdu chceme kolektivní vizi? Měli bychom si uvědomit, že ne každý si může cestování dovolit. Je to tedy možná přehnané, příliš pravicové, ale není příliš reálné, že by se toto v budoucnu změnilo. Ekologický aspekt je samozřejmě věci jinou, ale opět by to mělo být každého záležitostí. Každý by si měl sáhnout do svědomí, jestli jeho kroky jsou či nejsou správné.
Článek je velice dobře strukturovaný a líbí se mi úvahové myšlenky, které do toho Tereza vložila. Každopádně s autorku původního textu ve většině myšlenek nesouhlasím.
To se mi líbíTo se mi líbí