Výzkumný článek s titulkem Digital housekeeping: Living with data představuje výzkum dvou akademických pracovnic z australské Western Sydney University. Autorky se ve své práci věnovaly výzkumu návykům a vzorcům chování uživatelů digitálních technologií a jejich přístupu k uchovávání a nakládání s digitálními daty.
Autorkami jsou profesorka Heather Horst a doktorka Jolynna Sinanan. Heather Horst vystudovala antropologii na univerzitách ve Spojených státech amerických a Velké Británii a v současné době vede z pozice ředitelky na Western Sydney University Institute for Culture and Society.
Na stejné australské univerzitě působí i druhá autorka výzkumu Jolynna Sinanan, která vystudovala antropologii a rozvojová studia. Sinanan také kromě vědecké práce vystupovala na konferenci TEDx talk a ve své pedagogické činnosti je známá pro využívání netradičních metod – třeba krátkých videí, jež jsou veřejně dostupná na YouTube.
Předmětem odborného zájmu obou zmiňovaných akademiček jsou digitální média, na něž se zaměřily i v tomto vybraném příspěvku.
Jejich článek vyšel v odborném časopise New Media & Society v dubnu roku 2021 a přináší výsledky výzkumu, který probíhal v letech 2015 a 2016 v australském městě Melbourne. Z jeho obyvatel bylo vybráno celkem 25 respondentů (12 mužů, 13 žen) ve věku od 19 do 73 let žijících v 11 domácnostech. Záměrem autorek výzkumu bylo zjistit, jestli (případně jak) se liší přístup lidí napříč generacemi k oblasti digitálních dat – ať už to jsou třeba fotky, videa, hudba, příspěvky na sociálních sítích, ale i například osobní údaje dostupné online.
Autorky popisují digitální data jako něco, co je neodmyslitelnou a všudypřítomnou součástí našich životů. Tím pádem jsme jednoduše donuceni s daty nějakým způsobem nakládat a pracovat. Australský výzkum pracuje se třemi stanovenými typy přístupu k ukládání, sdílení a dalšímu nakládání s daty – tidying, spring cleaning a moving house. Každý z nich pak popisují na příkladech z reálného světa.
Digital tidying představuje jednoduše řečeno průběžnou práci s digitálními daty opakující se prakticky na denní bázi. Zahrnuje synchronizaci dat na cloudová úložiště i prostou práci se soubory a složkami v jednotlivých zařízeních.
Tuto činnost článek ilustruje příkladem 35letého učitele původně z Velké Británie, který byl po přestěhování do Austrálie zaměstnán prestižní a drahou soukromou školou. Pro něj je téměř nezbytně nutné nakládat s osobními daty a informacemi průběžně a velmi důsledně, aby si dostatečně chránil své soukromí.
Připojuje se k tomu i osobní zkušenost respondenta – ještě když působil v Británii, dostali se jeho studenti k jeho telefonnímu číslu, které předtím zveřejnil na jedné internetové stránce. A třebaže tato byla určená jen pro velmi specifickou zájmovou skupinu, studenti se k ní stejně dostali a číslo na učitele odtamtud vzali. I to je jeden z důvodů, proč už si na svá osobní data dává velký pozor – a to až tak, že třeba požádal svou partnerku, aby co nejvíc omezila sdílení věcí z jejich životů na sociální sítě.
Digital spring cleaning je vlastně částečně podobné výše popsanému pojmu digital tidying. Jedná se rovněž o průběžný proces, který má ale nižší frekvenci, neprobíhá na denní bázi.
Uvedeným příkladem tohoto procesu je přístup 53leté ženy, která data uložená ve svém mobilním telefonu průběžně udržuje v souladu s principem digital tidying, ale čas od času se pustí cestou spring cleaning – třeba tak, že promazává whatsappové konverzace nebo fotky a snímky obrazovky uložené v mobilu (ale až poté, co si ty, které pro ni mají určitou hodnotu, přesune do počítače).
Autorky v této podkapitole článku zmiňují i roli respondentčiny náctileté dcery, která jí s průběžným spravováním dat (zejména fotek – například z rodinných dovolených) pomáhala. Tato jejich součinnost probíhala tak, že dcera všechny fotky roztřídila a matka je potom procházela a vybírala nejlepší snímky k vytištění.
Moving digital house zahrnuje přesouvání dat mezi různými zařízeními. Popsáno je to na příkladu manažerky (a partnerky učitele z kapitolky digital tidying), která při svém přesunu z Londýna zpět do Austrálie měnila i pracovní nástroj. Starý notebook odkoupila, zároveň začala používat nový, a chvíli prakticky využívala oba počítače.
Na starém měla část pracovní agendy, hudbu a filmy (na rozdíl od svého partnera tak příliš nerozlišovala pracovní a soukromé záležitosti), na novém zase soubory, které potřebovala k práci ve své nové pozici – a k nim si přes externí úložiště přesouvala věci ze starého počítače, pokud bylo potřeba. Postupem času, jak si navykla na nový přístroj a postupně v něm shromáždila potřebné podklady, stal se nový počítač jejím pracovním nástrojem, starý si ponechala jen pro zábavu, a stále s sebou nosila i externí disky se zálohou starého stroje.
V závěru se autorky po konkrétních příkladech vrací k obecnějšímu pohledu na nakládání s daty. Hlásí, že data musí být nějakým způsobem více (či méně) organizovaná a utříděná. Ne každý jedinec k této problematice přistupuje stejným způsobem – jako to bylo vidět například na dvojici učitele a manažerky. Rozdílný přístup jednotlivců ukazují i další konkrétní příklady v článku uvedené.
Autorky výzkumu zároveň připouští, že lidé se mohou měnit, a stejně tak se může měnit i jejich přístup k nakládání s daty.
Michal Konvalina
Zdroj:
Horst, H., & Sinanan, J. (2021). Digital housekeeping: Living with data. New Media & Society, 23 (4), 834–852. Dostupné z: https://journals.sagepub.com/doi/full/10.1177/1461444820953535
Mediální proroci 
Téma článku mi přijde zajímavé. Nakládání s daty je důležitá součást používání médií a řekla bych, že pokud má člověk „uklizeno“ ve svém zařízení, má možná i trochu uklizeno sám v sobě. Jako jsem někde četla, že uklizenost vašeho okolí odpovídá tomu, jak máte uklizeno ve své hlavě. Moc se mi líbily příklady, na kterých byly výsledky studie demonstrovány. Myslím ale, že nakládání s daty není něco, co si v normálním životě hned vybavíme jako důležitou součást života, ačkoli i tato studie ukazuje, že bychom možná měli. Druhou věcí ovšem je, že i když se zbavíme našich online dat, už napořád někde v prostoru internetu zůstávají.
Na příspěvku jako takovém mi trochu chyběly názvy podkapitol, protože kdybych si hledala jen důležité pasáže, tak nevím, jak se zorientovat. Jinak se mi ale příspěvek líbil a myslím, že jsem vše pochopila. Super téma.
To se mi líbíTo se mi líbí