V dnešní době jsou sociální sítě neodmyslitelnou součástí našeho každodenního života. Sledování a sdílení informací, komunikace s přáteli a známými, ale také s neznámými lidmi z celého světa se staly běžnými aktivitami provozovanými online. Nicméně, jaký je vliv sociálních sítí na formování přátelských vazeb a kolik přátel si vlastně můžeme skutečně udržet? V tomto článku se zamýšlím nad tím, jak množství kontaktů na platformách Facebook a Instagram vypovídá o kvalitě přátelství.
Jednou z častých charakteristik uživatelů sociálních sítí je jejich snaha o získání co nejvyššího počtu online přátel nebo sledujících. Vyšší číslo v kolonce „followers“ naznačuje, že daná osoba v něčem vyniká, a proto stojí za to ji sledovat. Ať už se jedná o baviče, intelektuála, cestovatele, influencera či jiného aktivního uživatele sociálních sítí, tak vysoký počet sledujících či přátel potvrzuje jeho relevantnost a dodává mu kredibilitu. Takto získaná popularita a uměle vygenerovaný respekt může v konečném důsledku pomoci člověku také s pozitivním vnímáním vlastní identity.
Celosvětový průměr v počtu přátel na Facebooku je 338 lidí na jednoho uživatele. Zde je třeba poznamenat, že Facebook rozlišuje profily a stránky (tj. stránky veřejně známých osobností, celebrit, institucí nebo značek), s nimiž „běžní“ uživatelé netvoří přátelství, nýbrž podobně jako na Instagramu, Twitteru nebo TikToku je sledují. Instagram sice také rozlišuje typy účtů, a to na osobní, profesionální nebo tvůrčí, nicméně způsob interakce s danými profily se neliší. V každém případě, ať už se jedná o blízkého člověka či o celebritu, můžeme jej pouze sledovat, možnost přátelství zde není. Vznikají tak velké rozdíly v počtu sledujících mezi odlišnými typy profilů. Z tohoto důvodu průměrný počet sledujících na Instagramu není toliko vypovídající o přátelských vazbách. Pro účel tohoto článku se proto zaměříme pouze na osobní profily, u kterých se odhaduje v průměru 150 followerů na uživatele.
Jedná se však o pravá přátelství?
Psychologové naznávají, že vnímání pojmu „přátelství“ se v digitální době proměnilo, a to především s nástupem Facebooku, který vzájemné kontakty nazývá přáteli. Americká skupina Pew Research Center uvedla výzkum o digitálním životě dospívajících, z kterého vyplývá, že více než polovina teenagerů (57 %) potkala alespoň jednoho nového kamaráda na Internetu, 64 % z nich pak přímo na sociálních sítí. Většina těchto vztahů však zůstává online, jelikož 77 % všech dotázaných se s online přítelem nikdy osobně nesetkalo. Oproti tomu Lenka Šulová z katedry psychologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v rozhovoru pro pořad Věda 24 uvedla, že pravé přátelství není možné vybudovat bez iniciačního fyzického kontaktu.
S kolika přáteli tedy lze udržovat blízký kontakt?
V této souvislosti bylo popsáno tzv. „Dunbarovo číslo“ – koncept, který popisuje maximální počet stabilních sociálních vztahů, které může člověk dlouhodobě mít. Toto číslo je pojmenováno podle antropologa Robina Dunbara a odhaduje se přibližně na 150 osob. Blízký vztah je v tomto kontextu situace, kdy známe daného člověka a víme, jaké má vazby na zbylé osoby v naší sociální skupině. Dunbar ve své knize Grooming, Gossip and the Evolution of Language z roku 1998 popisuje tyto kontakty jako „lidi, se kterými byste si bez ostychu dali drink, kdybyste na ně náhodou narazili v baru“ nebo jako „lidi, které znáte dost dobře na to, abyste je pozdravili při náhodném setkání v letištní hale, aniž byste se cítili trapně.“ Limit 150 lidí je dán částečně kognitivními omezeními a částečně vyčerpatelnou časovou kapacitou pro sociální interakce.
Ovšem, jak bylo zmíněno výše, na Facebooku míváme mnohem větší množství přátel, než kolik je na základě teorie Dunbarova čísla možné. Dalo by se proto zvažovat, zdali se s rozmachem této platformy neproměnil způsob formování mezilidských vztahů. Nicméně podle Dunbara se do prostředí sociálních médií pouze promítají mechanismy z fyzického světa.
Mezi zmíněnými 150 přáteli, totiž vládne hierarchie, ne všichni jsou pro nás stejně významní. Zároveň většina lidí může s jistotou říct, že jim životem prošlo více než 150 osob, avšak ty se obvykle řadí mezi známé, o kterých nejsou schopni vypovědět, zdali mají nějakou, popř. jakou, vazbu na zbylé členy jejich sociální skupiny.
Zajímavé je, že průměrný počet sledujících osobního profilu na Instagramu odpovídá hodnotě Dunbarova čísla. Narozdíl od Facebookových přátelství, nemusí být sledování na Instagramu vzájemné. Uživatel obvykle sleduje pouze účty, které jsou pro něj relevantní a zajímavé, čímž se může významně snížit jejich množství. Tato sledování ale neodpovídají definici blízkých vztahů.
Přátelské vztahy na sociálních sítích jsou proto většinou slabší než vztahy, které si lidé udržují osobně. To je způsobeno tím, že virtuální komunikace nám nedává stejnou míru emocionální podpory a blízkosti, jako osobní setkání. V důsledku toho jsou online vztahy mnohem méně stabilní než ty, které si lidé udržují v reálném životě.
Autor: Adriana Chňoupková
Mediální proroci 
Téma článku je dle mého názoru velmi zajímavé a dobře zvolené. Nutí mě se nadále zamýšlet nad tím, jak si aktuálně tvoříme a zachováváme vztahy. Troufám si říct, že se do určité míry jedná o psychologickou hru, bavíme-li se o sledování počtu followerů na Instagramu nebo přátel na Facebooku. Myslím si, že je naše vnitřní analytika čísel na sociálních sítích nebezpečná, podobně jako například sledování počtu „lajků“ pod příspěvkem. Chápu, že je to v určitém ohledu důležitý ukazatel atraktivnosti profilu, nicméně nestálo by na uživatelské a laické úrovni za uváženou tato čísla skrýt? Není to něco, za čím bych si stála, jen mě to k tomuto tématu napadá, vnímám to jako prostředek k čistějšímu fungování mezi uživateli. Otázka, co by to pak například udělalo s trendem nakupování si followerů. Také si myslím, že v offline prostředí je poměrně komplikovaná otázka přátelství. Facebook to rozhodně ulehčuje, nejen v počáteční fázi navazování vztahů, ale také v rámci dalšího udržování si přátelství. Je pak otázkou, co lidé na svém profilu vlastně sdílí. Věřím, že jsou mezi námi tací, kterým na počtu přátel nezáleží. Ať už na online nebo offline úrovni. Pak jsou tu ale i lidé, kteří se v této oblasti mohou cítit zranitelní. Podle mého názoru by měl mít každý uživatel na vybranou, zda chce, aby tyto údaje byly veřejně viditelné či nikoliv.
To se mi líbíLíbí se 1 osoba
Dodatečně ke komentáři přidávám podpis.
Tereza Zavadilová
To se mi líbíTo se mi líbí
Autorka zvolila zajímavé téma článku, které nutí k zamyšlení nad svým vlastním okruhem online „přátel“, zároveň mě baví více psychologický pohled na věc, který je doplněný statistickými údaji.
Když se zaměřím čistě na Instagramové prostředí, i u tvůrčího profilu nacházím určitou analogii v tzv. „blízkých přátelích“, tedy ve skupině lidí, které si uživatel sám vybere a rozhodne se s nimi sdílet i intimnější momenty. Řekla bych, že i když valná většina jsou skuteční přátele, mohou se sem dostat i tací, které v běžném životě neznáme, přesto jsme si vybudovali určitý typ přátelského vztahu. Pro oba typy přátelství jsou důležité faktory jako emocionální i sociální podpora nebo pocit komfortu a důvěrnosti a ty lze získat jak v online, tak v offline prostředí. Navíc tento typ kamarádství na nás může působit terapeuticky, protože druhá osoba nemá pouto na zbytek vaší sociální skupiny a vy můžete nabít pocit, že se můžete víc otevřít, protože sdělené informace nemohou tak lehce „uniknout“.
To se mi líbíLíbí se 1 osoba
V článku jsem se dozvěděla pro mě osobně novou věc, a to je limit 150 lidí. Sama jsem poslední roky počty přátel na Facebooku i Instagramu redukovala na lidi, které znám nebo alespoň vím, kdo jsou, ale i tak čísla tento limit přesahují výrazně. V souvislosti s tím, že si můžeme na Instagramu volit, koho sledujeme, bych chtěla zmínit funkci odebírání followerů, kterou Instagram umožnil kolem roku 2018, která funguje jako pomyslný protitah, kdy si může uživatel rozmyslet, komu umožní dát přístup k jeho obsahu. Další funkce, která do jisté míry redukuje možnost followerů vidět obsah, je funkce, která má být určena pouze nejbližším – tzv. close friends pro postování stories. Tato funkce mi přijde jako takový kompromis mezi tím, „mít čísla“, tedy followers, která určují dotyčnému pomyslnou hodnotu či postavení ve světě sociálních sítí a tím, mít chuť sdílet některé věci „méně veřejně“.
To se mi líbíLíbí se 1 osoba
Je trochu paradoxní, že méně silné vztahy na sociálních sítích tolik ovlivňují vztahy reálné. Často jsou i schopny je úplně zničit. Mám tím namysli například zdánlivě nevinné „osrdíčkovávání“ cizích profilů, které může mít při odhalení žárlivou polovičkou obrovské následky. Lidé také často dávají přednost online kontaktu před tím osobním. Když sedím v restauraci a rozhlédnu se kolem, většina lidí drží v ruce mobil, přestože má před sebou skutečného offline člověka. Naprosto tedy souhlasím s tím, že kontakt na dálku je slabší než ten fyzický. Dokazují to i vztahy na dálku, které fungují a vydrží jen velmi vzácně. Je ale nutné si uvědomit moc, kterou online přátelství (nebo jen online kontakt) mají. Rozhodně není totiž není malá…
To se mi líbíTo se mi líbí
Autorce děkuji za zajímavé téma, které mě zároveň donutilo zkontrolovat si své přátele na Facebooku a část si jich vymazat 😊 Kdo z nás si po založení Facebooku nepřidával každého, kdo mu „přišel pod myš“? Aspoň tedy já někdy v roce 2009, kdy jsem si prvně založila Facebook, ano. Čím víc přátel na Facebooku, tím lépe to vypadalo a se spolužáky jsme se předháněli, kdo bude mít přátel více, i když jsme ty dotyčné vůbec neznali a rozhodně jsme s nimi neplánovali další komunikaci zahajovat. Myslím si ale, že poslední dobou se na Facebooku už tento trend příliš nevyskytuje. Člověk si prohlédne po čase své přátele a zjistí, že aktivně komunikuje tak s maximálně deseti z nich (pokud tedy není student a Facebook nevyužívá pro komunikaci se svými spolužáky). Ale většinu ostatních „přátel“, už ani nezná. Sociální síti Facebook dle statistik dlouhodobě popularita klesá na úkor jiných sociálních sítí a hodně uživatelů ji používá právě jen na komunikaci s pár přáteli. Souhlasím ale s autorkou, že osobní kontakt virtuální komunikací nahradit nelze a stejně tak emoce nemůžeme nahradit emotikony.
82265070
To se mi líbíTo se mi líbí
Zvolené téma se mi moc líbilo, protože je dost aktuální a donutilo mě se zamyslet nás tím, s kolika lidmi ze všech zmíněných platforem mám vlastně kamarádské vztah a o kolika lidech nevím už prakticky nic, a máme se v přátelích jen protože jsme někdy prohodili pár vět na střední. Článek přináší zajímavé údaje, o kterých jsem ani nevěděla jako například zmíněné Dunbarovo číslo.
Autorka ukazuje, že i když díky sociálním sítím můžeme udržovat kontakt s lidmi, tak se nic nevyrovná osobním vztahům. Samozřejmě tím nemyslím, že musíme odhodit telefony, protože mám spoustu přátel v jiných městech a na takové ty základní informace z každodenního života, které s nimi chcete sdílet, co nejrychleji jsou sociální sítě skvělým pomocníkem. Jenže občas mám právě díky těmto “udržovacím” zprávám pocit, že jsme si vše důležité řekli a tím pádem není důvod spěchat na osobní setkání. Proto je důležité udržovat balanc a snažit se budovat vztahy více přes osobní kontakt než přes sociální sítě.
A to píšu jako někdo, kdo tráví na sociálních sítích poměrně dost času 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí