Nikdy nesmazatelná digitální stopa – jedna z věcí, která kromě možného studu ve virtuálním prostoru zůstane. Rodiče, kteří sdílí své děti na sociálních sítích často nedomýšlí důsledky. Psychologicky jde ale o potřebu, na které samotné platformy často stojí – potřeba pochlubit se a ukázat, jak jsou jejich dítka šikovná.
Trendem posledních několika let bylo právě nekontrolované a hromadné sdílení fotografií dětí, a to často nahých, v extrémních situacích, jako například záchvaty vzteku a brek. Pro pedofilní lovce obsahu malý zázrak, pro děti samotné pak téma, ke kterému se začínají vyjadřovat. Začínají totiž dorůstat do doby, kdy si situaci uvědomují.
Svůj digitální otisk má v Americe k roku 2019 82% novorozenců. A často je první fotografií jejich počátek jejich existence – ultrazvuk.
Rozhovory ve výzkumu (The Case of “Sharenting”—Parental Action Strategies in the Contested Field of Visualizing Children in Online Environments) potvrdily, že aktivita rodičů se s narozením dítěte výrazně zvyšují. Naprosto přirozeně chtějí mít rodiče co nejvíce vzpomínek. Fotky čerstvě narozeného miminka pak měly podle výzkumu vyšší důležitost než svatba. Fotografie dětí slouží nejen jako prostředek pro určitý typ exprese, ale zároveň je to komunikační funkce. Tou může být sdílená participace na rodičovských vztazích a přístupech. Fotografie nabízejí vizuálně referenční bod a stávají se předmětem diskuzí. S důležitostí ale roste i otázka, jak fotografie uchovávat. A jednou z cest jsou právě sociální sítě. Pozitivním výsledkem výzkumu je, že se problematika “Sharentingu” nedá zobecňovat a přístup k tomu, jak budou rodiče jednotlivé fotky sdílet poukazuje na skutečnost, že se silně rozlišuje okruh blízkých a vzdálených lidí. Zajímavým faktem je pak to, že si většina rodičů riziko sdílení dětských fotografií uvědomuje, přizpůsobí tomu typ fotografií a způsob sdílení, ale k úplnému nesdílení se odmítají odhodlat.
Z psychologického hlediska může být neovladatelná tendence sdílení dětských fotografií způsobena nenaplněnými potřebami rodičů – nedostatečné ocenění maminek, které jsou s dětmi doma. Omezený reálný kontakt s lidmi a potřeba pochlubit se – podle psychologů ale prokazatelně dochází k ochuzování opravdových reakcí ve vztahu dítě-rodič.
V posledních letech tak začaly vznikat kampaně a velké akce, které upozorňují na nebezpečnost podobného chování. Zároveň se snaží rodiče vzdělávat a silně poukázat na práva dětí. Ta jsou však právně ne příliš dobře ošetřena. Jednou z těch, kteří se do pozitivního aktivismu vložili je právě Toyah Diebel. Ta díky svému fotografickému seriálu dokázala upoutat pozornost po celé Evropě, a to hlavně v Německu, odkud pochází. Na webových stránkách (deinkindauchnicht.org), které vytvořila za účelem ukázat rodičům to, co si sami uvědomit nedokázali, zobrazuje běžně zveřejňované dětské fotografie, tak, jak by vypadaly, pokud by je nafotili dospělí.
Podobné kampaně jsou k vidění i v jiných státech, například ve Francii, Švýcarsku nebo Rakousku.
Česká republika se prozatím tématu příliš nevěnuje, a to i přes to, že od Policie České republiky dochází k opakovaným varováním. Česko je totiž jeden z nejproslulejších států bezbřehého sdílení dětských fotek. A tak se fotografie českých miminek dostávají například na pedofilní brazilská fóra.
Podle výzkumu Rodič a rodičovství v digitální éře zveřejňuje v režimu přátel 74% rodičů fotky dětí. Ve veřejném režimu je to pak méně než šest procent, nutně však musíme poukázat na tzv. matky influencerky, jejichž dosah je mnohonásobně vyšší než obyčejného smrtelníka. Jak budou dospívající děti svou digitální stopu komentovat zatím obecně nevíme. Ze zkušeností, které nám ale svět poskytl je jasné, že valná část dětí bude své sdílení chtít vzít do vlastních rukou a svou digitální stopu alespoň částečně ovlivnit.
autorka: 58447978
Mediální proroci 
S termínem „sharenting“ jsem se na internetu zatím nesetkala – děkuji za rozšíření slovní zásoby. Popisovaný fenomén už mi ale samozřejmě známý je. Na sociálních sítích příliš závadného obsahu nenahlašuji, ale pokud narazím na profil někoho, kdo sdílí právě obnažené fotografie svých dětí, tak to se přiznám, že tyto fotografie nahlašuji vždy. Co je ale zarážející – netuším tedy, jaké zkušenosti mají ostatní – podstatně často mi na tato nahlášení přijde odpověď, že „nebyl shledán žádný závadný obsah“ a fotografie tak na dané sociální sítí zůstávají i nadále, a to přesto, že se skutečně jedná o dětskou nahotu. Předpokládám, že nahlášené fotografie skenuje nějaké AI, co ne vždy svou práci odvede správně? Proto si rozhodně myslím, že by měly existovat snahy, aby takovéto obsahy na sítích na prvním místě vůbec nevznikaly, takže jsem se ráda dočetla, že v jiných státech kampaně za tímto účelem existují, a doufám, že Česká republika je v tomto ohledu bude následovat. A to o to víc, pokud je to tak, jak autorka píše – tedy že od nás se těchto fotografií sdílí až v tak významném množství.
To se mi líbíTo se mi líbí
Rád bych téma rozšířil o právní rovinu. Fotografii dítěte by rodiče měli na sociální sítě zveřejňovat vždy s jeho souhlasem. Pokud však nezletilec není dostatečně věkově vyspělý, aby tento souhlas udělil, je pak zveřejnění fotografie zcela na uvážení jeho zákonného zástupci. Zde se tak právě ukazuje střet zájmů na ochraně soukromí dítěte (právo na podobiznu) s oprávněním rodiče rozhodnout místo něj.
Intimní fotografie mohou dětem (nejen) v pozdějším věku působit psychickou újmu. Spolužáci např. mohou dohledat fotografie, kdy byl jedinec výrazně mladší, ten se pak může stát obětí kyberšikany. V podobně vyhrocených případech si lze představit, že se dítě bude bránit proti zásahu do svých osobnostních práv soudní cestou. Dokonce nemusí čekat na dovršení zletilosti, soud může pro případný spor mezi dítětem a rodiči určit kolizního opatrovníka, který po čas sporu bude hájit nezletilcovo právo na soukromí.
V zahraničí (USA, Francie, Německo) se objevují už první případy takových žalob, spojené zejména s komerčním využitím potomků pro influencer marketing.
Jedná se samozřejmě o krajní případy, které proti sobě staví rodiče a děti. Státy by tak měly uvažovat o tom, jak efektivněji ochranu soukromí dětí zajistit.
David Šimek
To se mi líbíTo se mi líbí
Děkuji za přínosný článek. Jak článek implikuje, na jedné straně můžeme pozorovat pyšné rodiče, kteří se rádi chlubí svými dětmi a sdílejí svou radost s blízkými. Nicméně tímto nedobrovolným sdílením mohou rodiče předurčit osud svých dětí. Sdílení často intimních fotografií může vést k ohrožení jejich budoucnosti v dospělosti. Je obtížné si představit portrét politika doplněný o jeho „trapné“ fotografie z dětství. Stejně tak při případu transgender dítěte, které se již nemůže vrátit zpět k minulému „já”, je toto téma velmi citlivé. Navíc, sdílení fotografií dětí a vytváření jejich online osobností může ovlivnit jejich psychiku a sebevědomí v budoucnu. V dnešní době, kdy se právem ohání o ochraně dětí několik hnutí (např. Hnutí pro rodinu, Alipro), často zapomínáme na tyto aktuální problémy, které se začínají projevovat formou žalob dětí namířených proti svým rodičům. Co článek možná opomíjí je, jak důležitou roli hrají i sociální sítě samotné. I když rodiče mají svůj podíl v odpovědnosti, nelze obviňovat pouze je samotné, ale také to prostředí, které tento obsah podporuje. Sociální sítě by měly být schopny reflektovat, upozorňovat a regulovat tento problém.
To se mi líbíTo se mi líbí