Sociální média ovlivnila mnoho aspektů života, včetně přístupu ke zdraví. Instagram se stal oblíbenou platformou nejen pro sdílení vlastních úspěchů v oblasti životního stylu, ale i jako motivační nástroj. Postupem času se ale původně skvělý zdroj inspirace může stát původcem útlaku a úzkostí. Lze si udržet rovnováhu mezi digitálním životem a tím skutečným? Tématikou vlivu sociálních médií na náš přístup ke zdraví se v článku s názvem “Self-Tracking Health Over Time: From the Use of Instagram to Perform Optimal Health to the Protective Shield of the Digital Detox” zabývala Dr. Rachael Kent.
Pár slov o autorce
Dr. Rachael Kent je interdisciplinární odbornicí na King’s College London, která se zabývá digitálním zdravím, digitálními médii a digitální ekonomikou. Její akademický výzkum se zaměřuje na vzájemné prolínání technologií a těla, zdraví a kontroly. V současné době píše svou první knihu „The Health Self“, která zkoumá kulturní význam a společenské důsledky všudypřítomného používání technologií self-trackingu a sociálních sítí jako nástrojů pro management vlastního zdraví.
Kromě své akademické činnosti vede poradenskou společnost v oblasti digitálního zdraví Dr. Digital Health a je hlavní výzkumnící vědeckého projektu „Covid-19 and Digital Technology“. Tento výzkum vychází z dat, která poskytují vhled do toho, jak jednotlivci zvládají digitální saturaci a technologické přetížení během národních omezení a lockdownů spojenými s pandemií.
Úvod
Do jaké míry ovlivňuje námi sdílený obsah týkající se zdraví chování ve skutečném světě? A to nejen naše chování, ale i chování naší virtuální komunity. To je otázka, na kterou se Dr. Kent snažila odpovědět v její studii. Zkoumá, jak se díky self-tracking technologiím a prezentaci vlastního zdraví na sociálních sítích postupně mění přemýšlení jednotlivých participantů, ale i jakým způsobem se promítne do vnímání fitness mimo online svět. Součástí výzkumu, který trval po dobu 9 měsíců, byly i polostrukturované rozhovory se 14 účastníky, kteří přiznali, že čím déle sdíleli svou fitness cestu online, tím více pod tlakem se cítili. To v konečném důsledku vedlo k tzv. digitálnímu detoxu. Zajímavostí bylo, že i když se participanti dostali mimo online dění, stále cítili povinnost sdílet své úspěchy, protože to jako závazek vůči své komunitě.
4 fáze sdílení vlastního zdraví
Pokud sdílíte obsah na sociální sítě, zejména na Instagram, vytváříte tak nejen svou identitu, ale ukazujete příslušnost k určité komunitě. Prezentace sama sebe je tedy soukromým a zároveň veřejným činem, kterým se zavazujete k osobnímu rozvoji, ale i k tomu, že budete inspirací pro. Autorka během devítiměsíčního průzkumu provedla textovou a tematickou analýzu instagramových příspěvků participantů, včetně zkoumání jejich osobních deníků a rozhovorů s nimi, na základě čehož identifikovala čtyři klíčová zjištění.
Prvním zjištěním je prvotní motivace respondentů sledovat a sdílet svá osobní zdravotní data jako hnací motor vlastního úspěchu a jejich postupné přizpůsobování, aby měly význam i pro zbytek jejich sledovatelů.
„Navštívili jsme nejvyšší vyhlídku v Evropě, takže první, co mě napadlo (kromě úžasného výhledu), bylo vyfotit se, jak dělám stojku! To je něco, čím jsem lehce posedlá. Je to částečně způsob, jak v jogínském stylu vyjádřit svou naprostou radost z toho, že jsem v tak krásném prostředí. Dostala jsem plno reakcí. Některé obdivné, že jsem provedla náročnou pozici ve snowboardových botách, a jiné vyjadřující radost z toho, že jsem tam byla a dělala to, co jsem dělala. Už tak jsem byla dneska nabuzená ze všeho ostatního, ale lajky, zpětná vazba atd. mi určitě přidaly na radosti.“
Druhým zjištěním bylo, že respondenti začali pociťovat tlak, který pramenil z jejich nově získané role – vzoru komunity, která je neustále měla pod dohledem. Měli pocit, že pokud jejich výsledky nejsou tak perfektní, zklamou své sledující.
“Ten víkend jsem si všímala ostatních lidí, kteří maraton absolvovali a všichni zveřejňovali své časy. Já jsem svůj čas nezveřejnila, sdílela jsem pouze vzdálenost. Nebylo to tak, že bych své komunitě lhala, pouze jsem vynechala část, která mi nebyla příjemná. Byla jsem hrdá na to, že jsem maraton uběhla, ale nechtěla jsem, aby někdo jiný posuzoval, jak dlouho mi to trvalo.”
Třetí fází bylo nutkání sdílet. Mnoho participantů na sobě pozorovalo sklony k závislosti na Instagramu a sdílení se pro ně stalo povinností a svůj život začali přizpůsobovat tomu, co od nich očekávala jejich komunita.
“Vždycky, když jsem šla běhat, tak jsem si fotila, co jsem zrovna viděla, a zveřejnila to se zábavným popiskem. Byly ale i dny, kdy jsem šla běhat a na nic zajímavého jsem nenarazila. Když už jsem byla na konci běhu, vždycky mi to pokazilo náladu, protože jsem věděla, že budu muset sdílet obyčejnou fotku bot. Pořád jsem si říkala, že neběhám pro obrázky, ale pro sebe a zlepšování svých výkonů, ale nepomáhalo to. Cítila jsem se šílená.”
Vyvrcholením byl digitální detox, kdy se participanti vzdali svých sociálních sítích, a to buď dočasně, nebo natrvalo, aby tím sami sebe ochránili. I poté však cítili závazek vůči své komunitě a určitou zodpovědnost sdílet svou cestu s ostatními.
“I teď, po více jak roce od opuštění své role vůdce, mám občas pocit viny. Když teď něco přidám, už nedostávám žádné komentáře, ale dříve moje cesta zajímala plno lidí. Stále mám pocit, že jsem je zklamala.”
Závěr
Autorka článkem poukázala na velice aktuální problematiku toho, jak uživatelé self-trackingových technologií a Instagramu sdílejí představy o optimálních zdraví a jakým způsobem komunitní dohled ovlivňuje jejich pohled na zdraví offline. Zmínila také obtížnosti identifikovat hranice mezi závislostí a nutkáním a rozporuplné pocity při sdílení svých cest. Z článku je patrné, že ačkoliv pohled ostatních může být zprvu motivací, může přinášet i mnoho komplikací. Nejčastěji se jedná o upuštění od vlastních cílů na úkor uspokojení požadavků komunity.
Autorka: Tereza Dobiášová
Článek
KENT, Rachael, 2020. Self-Tracking Health Over Time: From the Use of Instagram to Perform Optimal Health to the Protective Shield of the Digital Detox. Social media + society [online]. London, England: SAGE Publications, 6(3), 205630512094069 [cit. 2023-05-09]. ISSN 2056-3051. Dostupné z: doi:10.1177/2056305120940694
Mediální proroci 
Je pravda, že v dnešní době se stává normou sdílet na sociálních sítích své aktivity a výkony, právě v oblasti zdravého životního stylu. Tento trend se zdá býti prospěšný, neboť podporuje zdravý životní styl a posiluje motivaci k aktivnímu pohybu. Nicméně, v poslední době se zdá, že tyto trendy se stávají stále extrémnějšími a mohou mít negativní dopad na naše zdraví a psychiku.
Děkuji autorce za toto téma, se kterým se na sociálních sítích setkáváme denně. Okolo sebe vnímám, že poslední dobou se toto self-trackingové sdílení posunulo na další extrémní úroveň. Tedy místo fotky bot a počtu kilometrů a času, za který je jedinec uběhnul, už dnes uživatelé*ky sdílí data z chytrých fitness hodinek a podobných přístrojů, které dokonale do posledního detailu změří metriky, o jejichž existenci máme vůbec sotva pojetí. A kterými se zdravý člověk vůbec nemusí zabývat.
V návaznosti na tyto trendy zdravého životního stylu – ‚that girl trend‘ a podobně se dostáváme na hranici toxicity takovýchto sdělení, a to nejen u mladých uživatelů*ek.
Kristýna Michálková
To se mi líbíLíbí se 1 osoba
Veľmi oceňujem výber článku, ktorý sa zameriava na vplyv sociálnych médii na náš prístup ku zdraviu.
V súčasnosti sa stretávame s čoraz častejšími prípadmi takzvaného vyhorenia viacerých influencerov, ktorí práve popisujú autorkou zmienené 3, respektíve 4 fáze zdieľania. Posledným a najviac rezonujúcim prípadom bola Johana Bázlerová, ktorá vo svojich dvadsiatich rokoch prišla do fáze vyhorenia a nastolila si digitálny detox.
Nejde ale len o veľkých influencerov. Ide aj o nás “obyčajných” užívateľov takýchto sietí. Postupom času sme sa dostali do štádia, kedy radosť z prežívanej aktivity závisí na počtu srdiečok na našom stories. Ruku na srdce, kto z nás v poslednej dobe vybehol do lesa bez toho, aby sa odfotil na stories vo svojom bežeckom outfite s popisom „run, baby, run!“?
Naštastie sa ale tento trend toxického zdieľania svojho súkromného života mení vo svojej podobe a sme čoraz častejšie svedkami toho, že ľudia dokážu vybehnúť do lesa bez toho, aby o tom informovali svojich sledujúcich.
To se mi líbíLíbí se 1 osoba
Na jednu stranu je to motivace na druhou stres. Ano, musím přiznat, že už několikrát mi příspěvky na sociálních sítích motivovaly k tomu, abych si šla zaběhat nebo zacvičit, a to jsem si vždycky myslela, že jsem vůči sociálním sítím imunní. V tomto případě mohou sociální sítě pozitivně motivovat ostatní uživatele, ale bohužel v mnoha případech to jedince může stresovat, že opět viděli, že jejich přátelé či influenceři byli cvičit a oni nemají ani sílu dojít si od televize pro zmrzlinu do mrazničky. Často to vede u lidí k frustracím a pocitům, že nejsou dost dobří. Jenže sociální sítě jsou jen sociální sítě, kde už nikdo nevidí, že ta fotka influencera, který ukazuje, že byl právě teď uběhnout půlmaraton nebo strávil hodinu v posilovně, je už několik dní stará a z toho dne má ještě pár fotek v zásobě… Občas je opravdu jednodušší, jak se v článku zmiňuje, dát si digitální detox a doufat, že nutkání stále něco sdílet nás přejde.
82265070
To se mi líbíLíbí se 1 osoba
Moc děkuji autorce za článek a volbu tohoto tématu. Sama tento fenomén ve své sociální bublině pociťuji, ačkoliv se o něm takřka vůbec, nebo jen opravdu málo mluví. Článek je popsaný velmi hezky, oceňuji i doplnění o citace, které text dobře vizuálně rozdělují a obsahově doplňují.
Možnosti trackingu a sdílení životního stylu, a to nemyslím jen u sportu, ale například i u zdravé stravy, by měly být z principu motivační. Ale nemusí to vůbec trvat dlouho, abychom spadli do propasti, kdy necvičíme proto, že chceme, ba ani proto, že máme pocit, že musíme (ve smyslu pro své tělo), ale třeba opravdu jdeme běhat proto, že na to “čeká” někdo na našem instagramu nebo statistika v aplikaci. A v tu chvíli, přesně jak se píše v článku, se člověk cítí spíše provinile nebo že zklame, což je naprostý opak oproti tomu, jak by se cítit měl.
Veronika Ročková
To se mi líbíLíbí se 1 osoba
Díky za post! Doplňte prosím bibliografický odkaz na článek.
To se mi líbíLíbí se 1 osoba
Dobrý den, odkaz je doplněný.
To se mi líbíTo se mi líbí