To, že pandemie COVID-19 ovlivnila všechny aspekty lidského života, je všeobecně známé. Ostatně každý z nás se musel ze dne na den vypořádat s nuceným přesunem našich životů do online prostředí. Jestli se budeme moct vzdělávat, pracovat, bavit se nebo být v kontaktu s ostatními „uzamčenými“, záviselo na Internetu, sociálních sítích a kvalitě našich technologií. Existuje již řada výzkumů vlivu lockdownu na naši psychiku, kterým prudký nárůst používání sociálních médií ve srovnání s obdobím před pandemií, přidává na důležitosti. Většina výzkumů však přichází s nejasnými a často protichůdnými výsledky, ze kterých se velmi těžko utváří obecné závěry. Někomu kontakt přes sociální sítě škodí. Jinému online kontakt v období odcizení se světu pomáhá – s čímž přichází většina výzkumů. Studie asijských vědců se však pokusila přijít na to, co by mohlo být příčinou těchto rozdílných výsledků.
Výsledky svého výzkumu, kterého se zúčastnilo téměř 500 amerických respondentů, zveřejnili v časopise Computers in Human Behavior letos na jaře. Tito výzkumníci oproti ostatním pracovali se dvěma hlavními mechanismy – sociální podporou a sociální odpovědností. Podle prvního mechanismu je hlavním předpokladem sociálních sítí pozitivní dopad na zvyšující se vzájemnou sociální podporu a pocit, že v tom nejsme sami. V tomto smyslu jsou tedy sociální sítě zdrojem porozumění a zmírňují pocit samoty. Naproti tomu sociální odpovědnost představuje smysl pro povinnost při udržování sociálních vztahů. Přináší tedy negativní pocit, že musíme ostatní podpořit, že tu musíme být pro ně. Připojení se na síť tedy nepřichází za účelem našeho povzbuzení a dodání si příjemného pocitu. Naopak nás online prostředí přivádí do stavu, kdy musíme ostatním pomoci na úkor našeho vlastního psychického rozpoložení. Pocit povinnosti udržování sociálních vztahů může být pro někoho velmi stresující. Obecně lze říci, že někteří lidé na sociálních sítích představují zdroje pozitivní energie, jiní jsou naopak jako houby, které energii pohlcují.
Co to znamená v praxi:
Může se jedna i o obyčejné přání k narozeninám, které vám přes sociální sítě zašle obrovské množství lidí. Ti vám často popřejí jen ze snahy udržení dobrých vztahů. Vy ze stejného důvodu pak cítíte povinnost všem gratulantům odpovědět, což nezřídka vzhledem k jejich počtu zabere velké množství času a energie. Na druhou stranu však můžete cítit sociální podporu. To, tolik lidí věnovalo kus svého času a napsalo vám, je přeci skvělé. (Ačkoliv je nutné říci, že bez sociálních sítí by si na vaše narozeniny vzpomněl opravdu jen zlomek z nich). Záleží jen na tom, jestli se rozhodnete čerpat nebo být zdrojem. V dobách zvýšeného využívání sociálních sítí a fyzického odcizení se společnosti (jako tomu bylo v případě pandemie COVID-19) jsou tyto mechanismy o to silnější.
Co z toho vyplývá pro nás, uživatele sociálních sítí?
Rozhodně bychom měli omezit komunikaci s lidmi, která vás vede k pocitu sociální odpovědnosti. Stejně jako v offline světě nechceme mít kolem sebe lidi, kteří se stále jen topí v problémech a nejsou sami ochotni je řešit, tak i v online prostředí bychom se měli těmto lidem pokusit vyvarovat. Negativní psychické nastavení je podle výzkumníků nakažlivé a s rostoucí početností sociální skupiny se stupňuje. Důležité také je naučit se pocit sociální odpovědnosti rozpoznat a říct si dost. Pomáhat ano, ale ne na úkor vlastního já. Pocit sociální odpovědnosti by také pomohlo snížit zviditelnění sociální podpory mezi uživateli sociálních médií. Online komunity podpory a linky pomoci lze prostřednictvím sociálních médií doporučovat, takže lidé mohou nabýt pocitu, že adekvátní podpora pro ostatní je snadno dostupná prostřednictvím mnoha zdrojů a nemusíme se tak záchrany ujímat sami.
Jak už to s výzkumy účinků médií bývá…
Nikdy nejsme v kontaktu pouze s daným médiem. Vždy nás ovlivňuje velké množství jiných faktorů – nálada, naše povaha nebo například prostředí, ve kterém sociální sítě používáme. I tento výzkum má proto určitá omezení, na která jeho autoři upozorňují.
Zjištění jsou například založena na údajích z průřezového průzkumu. Obecně ti, kteří vnímali pandemii jako velkou hrozbu s větší pravděpodobností využívali sociální média k vyhledání sociální podpory od ostatních uživatelů. Dalším zkreslujícím faktorem je i zdroj shromážděných dat. Ta byla tvořena ve třech vybraných státech v USA: Kalifornie, Illinois a New York, protože tyto tři státy byly v době sběru dat v lockdownu. S ohledem na globálnost pandemie tedy tento výzkum postrádá obecnou platnost. Posledním omezením výzkumu jsou i kulturní rozdíly v tom, jak lidé využívají sítě k sociální podpoře. Schopnost požádat o pomoc a podporu blízkých se mezi různými kulturami liší. Od toho se může odvíjet právě výskyt lidí vyhledávajících v prostředí Internetu sociální podporu.
Hlavní autor výzkumu:
Hichang Cho: je docentem na katedře komunikací a nových médií na National University of Singapore. Jeho výzkum se soustředí na lidské interakce s novými komunikačními technologiemi, jejichž prostřednictvím se formuje komunikační chování.
Spoluautoři výzkumu: Pengxiang Li, Annabel Ngien, Marion Grace Tan,Anfan Chen, Elmie Nekmat.
Autorka článku: Kateřina Jozífová
Zdroj:
CHO, Hichang; LI, Pengxiang, NGIEN, Annabel; TAN, Marion Grace; CHEN, Anfan; NEKMAT, Elmie Nekmat. The bright and dark sides of social media use during COVID-19 lockdown: Contrasting social media effects through social liability vs. social support. Computers in Human Behavior, [online]. 2023, [cit. 2023-04-28]. Dostupné z: https://reader.elsevier.com/reader/sd/pii/S0747563223001462?token=38C4D68058F57331E810C231F4B0A49DD60768B304D8E20ED9EA33D43EE5ACCC95B8273BD7DB13563C7BA713BFB4E1B5&originRegion=eu-west-1&originCreation=20230428195816
Mediální proroci 
Covid byl jednoznačně jednou z nejhorších zkušeností dnešní doby. Všichni jsme okusili úplně nový svět, kdy jsme se nesměli vídat v offline světě. Je třeba ale říci, že některým lidech přechod do online světa vlastně vyhovoval, protože například lidé se sociální fóbií mohli mít pocit, že všechno zvládnou lépe. Na výzkumu je ale vidět, že všechno má kladnou i zápornou stranu a offline život nebyl vždy jen výhrou.
Když jsem četla, že výzkum byl realizován asijskými autory, tak jsem si řekla, že bude skvělé vidět účinky lockdownu v asijském prostředí, ale trochu mě mrzelo, že si jako vzorek vzali americké státy, tudíž americké občany.
Zpracování článku se mi líbí, vybrala jsem si ho také proto, že jsme s kolegyní měly obě téma účinků médií v Covidu a já byla zvědavá, jak to zpracovala ona.
To se mi líbíTo se mi líbí
Autorka si vybrala nepochybně zajímavé téma, které se dotklo nás všechny. Nástup pandemie změnil ze dne na den život všem kolem nás. Pohotově jsme byli nuceni se přeorientovat na online svět, který nám umožňoval vykonávat pracovní a školní aktivity. Také některé volnočasové aktivity byly nahrazeny online režimem, a to ať například nákup skrze eshopy, nebo například zmíněná komunikace s ostatními prostřednictvím sociálních sítí. V článku byl zmíněn pojem „sociální odpovědnost“ jakožto negativní pocit, kdy jsme na internetovém prostředí nuceni takřka fungovat na úkor druhých, což se, dle mého názoru v období pandemie vyskytovalo velice často – alespoň tedy v mém případě. Pamatuji si, jak jsem si v této době dopisovala s lidmi, které jsem ani osobně neznala, a společně jsme diskutovali zejména o kdysi přítomné coronavirové pandemii, což mě ale po nějakém čase začalo spíše deprimovat, protože jsem začala cítit „nutnost“ odepsat a být tak neustále ve spojení.
To se mi líbíTo se mi líbí
Děkuji autorce za velice zajímavý příspěvek, který si získal mou pozornost hned prvním odstavcem, který komplexně uvádí zvolenou problematiku a doslova láká čtenáře, aby se dozvěděl víc. Text je velice dobře strukturovaný a velmi čtivý. Samotný výzkum je dobře popsán a je tak vysvětlen titulek. Sama jsem si položila otázku, zda jsem zdroj nebo houba, a došla jsem k závěru, že jsem vždy byla zdroj, ale během celosvětové pandemie covid 19, nucené izolace a odstřihnutí se od reálného světa jsem se změnila na typ houba. Obecně vnímám nárůst negativních pocitů spojených s „pobytem“ ve virtuálním prostředí, přestože mnoho mých přátel v něm nachází úlevu. Každý z nás tíhne buď k mechanismu sociální podpory anebo sociální odpovědnosti. Je dobré si toto uvědomovat, jelikož právě to může způsobovat nedorozumění v komunikaci, a to i mezi blízkými především v naší generaci.
78774678
To se mi líbíTo se mi líbí
Doba pandemie COVID-19 ovlivnila všechny aspekty našeho života a donutila nás spoléhat se na internet, sociální média a technologie při vzdělávání, práci, socializaci a komunikaci. Po přečtení článku jsem se i já sama zamyslela nad tím, jak mě osobně ovlivnila doba pandemie v souvislosti s využívání sociálních médií a jestli jsem zdroj nebo houba.
Myslím, že je vhodné se podívat na pozitivní stránku využívání sociálních sítí a tu negativní. Zaujalo mě vymezení pojmů sociální podpora a sociální odpovědnost, především v návaznosti na zmíněné blahopřání k narozeninám, které všichni děláme tak nějak automaticky ze slušnosti a snad jen proto, že daný člověk nám poblahopřál také, minulý rok.
Je trošku škoda, že výzkum byl prováděn jen na části populace. Určitě by stálo za to vytvořit nějaký globální sběr dat a porovnat tak i jednotlivé kultury.
Tereza Krátká
To se mi líbíTo se mi líbí