Popravy, střelba, výzvy k násilí, zastrašování. Zděšení, strach, smutek, lítost, potřebné informace, proces pochopení, hněv.
Níže popsaná studie se zabývá tím, jakým způsobem ovlivňuje postoje, chování a emoce mladých uživatelů sociálních sítí vystavení obsahu s islamistickým a krajně pravicovým terorismem. Kdo má větší tendenci na tento obsah na sociálních sítích reagovat? Platí, že vystavení islámskému či krajně pravicovému terorismu na sítích vede k vyšší tendenci jedince se více vyjadřovat a svěřovat na sociálních platformách? A je pravdou, že častější reakce na sociálních sítích na téma terorismu korelují s větším strachem z teroristických útoků?
zdroj: European Commission, © mast3r #134056212, 2019 source: stock.adobe.com
Autory článku See something, say something? The role of online self-disclosure on fear of terror among young social media users jsou tři mediální vědci z Vídeňské univerzity Ruta Kaskeleviciute, Helena Knupfer a Jörg Matthes. Doktorandka Ruta Kaskeleviciute vystudovala mediální studia a žurnalistiku a ve svých výzkumech se zaměřuje především na mediální obsahy a účinky médií, ale také na psychologii médií či politickou komunikaci.[1] Doktorandka Helena Knupfer rovněž vystudovala žurnalistiku, komunikační vědy a také psychologii, zaměřuje se na mediální pokrytí a účinky krajně pravicového násilí a terorismu.[2] Profesor Jörg Matthes působí na vídeňské katedře komunikace, kde vede výzkumnou skupinu pro psychologii médií, je šéf editorem odborného časopisu Communication Methods & Measures a editorství se věnuje v dalších patnácti odborných časopisech. Ve své práci se zabývá především účinky digitálních médií, udržitelností komunikace, terorismem či populismem.[3]
Článek vídeňských mediálních vědců byl publikován v roce 2023 v časopise New Media & Society. Článek popisuje výzkum, který byl proveden v srpnu 2021 a který se, jak již bylo zmíněno v úvodu, zaměřuje na mladé uživatele sociálních sítích (mezi 16–25 lety) a jejich interakce s teroristickým obsahem. Přesněji řečeno studie se zabývá tím, za jakých okolností a u koho dochází k tzv. self-disclosure na sociálních sítích, pokud je onen uživatel vystaven obsahu s teroristickou tématikou. Pojem self-disclosure označuje proces, kdy o sobě jedinec sdílí informace s ostatními lidmi, např. vyjadřuje emoce, názory, osobní zkušenosti atd. Self-disclosure se dá do češtiny přeložit jako sdílení osobních informací (dále budu v textu používat tento termín, případně zkratku sdílení os.inf.).
Vliv politického přesvědčení & schopnosti rozlišovat
Autoři studií navazují na výzkumy věnující se problematice spojené s terorismem z posledních let, a proto shrnují pár závěrů, které mohou čtenáře lépe uvést do tématu. I přestože je šance, že se jedince stane obětí teroristického útoku velmi nízká, mezi Evropany panují obavy, že se jim právě toto může stát. Podle průzkumů, které autoři citují, vede sledování sociálních sítí (kde jsou příspěvky zobrazující násilí) k většímu strachu z násilí než při sledování tradičních médií. Interakce s teroristickým obsahem v mladém věku může také zvyšovat pocit ohrožená a nejistoty. Pouhé “setkání se“ s terorismem na sociálních sítích však nemusí nutně vést ke sdílení os.inf. Podle autorů se do tohoto procesu zapojují další proměnné, které jsou v této studii považovány za klíčové: politická ideologie a attitudinal differentiation.
Jedním z faktorů, jehož vliv autoři při studii sledovali, byla politické ideologie. Tedy to, kde na škále politického spektra se dotazovaný jedinec nachází. Druhým zkoumaným faktorem byla pak tzv. attitudinal differentiation, tedy schopnost jedince rozlišovat heterogennost určité skupiny a vnímat rozdíly mezi jednotlivými členy skupiny (dále v textu budu jako synonymum tohoto anglického pojmu používat termín schopnost rozlišovat). V této studii byl zkoumán obsah spojený s islamistickým a krajně pravicovým terorismem. Zmíněný druhý faktor tedy sleduje například to, zda je jedinec schopen odlišit islamistický terorismus od zbytku muslimského světa. Stručně řečeno, zda je schopen pochopit, že muslim nerovná se terorista.
Terorismus chápeme jako násilný čin, jehož cílem je šířit strach a ovlivnit přesvědčení společnosti. Pro tuto studii autoři zvolili islamistický a krajně pravicový terorismus, jelikož jsou to dvě formy terorismu, které se v Evropě a Severní Americe vyskytují nejčastěji. Pro upřesnění: islamistický terorismus je páchán jedinci, kteří sympatizují s tzv. Islámským státem, jedná se o nábožensky orientovaný terorismus, krajně pravicový terorismus páchají extremisté, kteří vycházejí z přesvědčení, že jsou nadřazeni ostatním.
Online průzkum mezi mladými Němci
Autoři studie na základě literatury a předchozích studií předkládají pět hypotéz, které se svou studií chystají prověřit:
- Vystavení (a) islamistickému a (b) krajně pravicovému terorismu na sociálních sítích souvisí s vyšší mírou sdílení osobních informací.
- Předpokládaný pozitivní vztah mezi vystavením terorismu a vyšší mírou sdílení os. inf. je ovlivněna politickým přesvědčením. Jedinci inklinující k pravici (a) vykazují vyšší míru sdílení os. inf. pokud na soc. sítích přijdou do styku s islamistickým terorismem a menší míru sdílení os. inf. pokud se setkají s krajně pravicovým terorismem.
- Schopnost mladých jedinců rozlišovat negativně souvisí se sdílením os. inf. na sociálních sítích.
- Předpokládaný pozitivní vztah mezi vystavením se islamistickému teroru a sdílením o.inf. na sociálních sítích klesá s tím, jak roste schopnost mladých lidí rozlišovat dvě skupiny.
- Vyšší míra sdílení os. inf. na sociálních sítích je spojena s větším strachem z terorismu.
Autoři zvolili tzv. kvótní průřezový průzkum. Respondenti (celkem 864 lidí) pro tento online průzkum byli vybráni tak, aby tvořili reprezentativní vzorek zkoumané skupiny, tedy aby genderově, věkově, a dosaženým vzděláním odpovídal reálnému zastoupení těchto aspektů u mladých Němců mezi 16–25 let. Průzkum byl uskutečněn v srpnu 2021, kdy v Německu nedošlo k žádnému teroristickému činu. Dotazník se skládal ze série otázek a tvrzení, na které respondenti vybírali odpověď na škále 1-7, například: „Většina muslimů nemá s terorismem nic společného,“ odpovědi: 1 = zcela nesouhlasím, 7 = zcela souhlasím.
Vidím to, reaguju, mám strach! Jak z toho ven?
Co ukázaly závěry výzkumu? Vystavení, ať už krajině pravicovému či islamistickému terorismu na soc. sítí, významně souvisí s vyšší mírou sdílení osobních informací. Nižší schopnost rozlišovat se ukázala být výrazně spojena s vyšší mírou sdílení osobních informací. Výzkum také prokázal, že při vystavení obsahu s islamistickým terorismem na sociálních sítích mají větší tendenci ke sdílení os. inf. jedinci s nižší schopností rozlišovat na rozdíl od jedinců s vyšší schopností rozlišovat.
V neposlední řadě výzkum potvrdil, že větší míra sdílení os. inf. na soc. sítích k tématu terorismu souvisí s větším strachem z teroristického útoku. Výzkum tedy potvrdil všechny hypotézy, kromě hypotézy č.2. Navzdory této hypotéze výsledky ukázaly, že jedinci inklinující k pravici se s vyšší pravděpodobností na internetu vyjádří (budou sdílet osobní informace), pokud se setkají s obsahem krajně pravicového terorismu.
zdroj: autorka textu
Časté vystavení obsahu s terorismem na sociálních sítích a následné reagování na něj tedy podle studie vede k většímu strachu z teroristických útoků. Faktorem, který ovšem pomáhá tento strach regulovat, je tedy podle autorů právě zmíněná schopnost rozlišovat, tedy schopnost uvědomit si, že terorismus páchá hrstka jedinců, nikoliv jedna homogenní skupina, která je například spojena vírou.
Tereza Cieslarová
Zdroj:
Kaskeleviciute Ruta, Helena Knupfer and Jörg Matthes. “See somethin, say something? The role of online self-disclosure on fear of terror among young social media users.“ New Media & Society, 1-29 (2023), https://journals.sagepub.com/doi/full/10.1177/14614448221148982.
[1] “Advertising and Media Psychology Research Group: Ruta Kaskeleviciute,“ Universität Wien, dostupné 25.4. 2023, https://advertisingresearch.univie.ac.at/team/ruta-kaskeleviciute/.
[2] “Advertising and Media Psychology Research Group: Helena Knupfer,“ Universität Wien, dostupné 25.4. 2023, https://advertisingresearch.univie.ac.at/team/helena-knupfer/.
[3] “Advertising and Media Psychology Research Group: Jörg Matthes,“ Universität Wien, dostupné 25.4. 2023, https://advertisingresearch.univie.ac.at/team/joerg-matthes/.
Mediální proroci 
Velice zajímavý výběr studie a tématu. O self-disclosure na sociálních sitích jsem četl poprvé v tomto příspěvku. Autorka příspěvku dobře vysvětlila hlavní výzkum a popsala hypotézy i samotný jev self-disclosure. Velice oceňuji vlastní graf v obrázku, na kterém zjednodušeně celý výzkum vysvětlila. Myslím si, že je důležitý hlavně závěr příspěvku, který popisuje, že strach z terorismu pomáhá regulovat schopnost rozlišovat různorodost členů. Domnívám se, že teroristický čin nese znaky senzace, která v médiích rezonuje a člověk tomu přirozeně věnuje větší pozornost. Důležité je, aby byla společnost neustále vzdělávána a bylo upozorňováno na to, kdo teroristické činy páchá a tím nedocházelo ke generalizaci, které do jistě míry napomáhají i populistické strany v Evropě. Podobné výzkumy nám napomáhají k rozklíčování specifického chování jednotlivých uživatelů sociálních sítí.
Šimon Pásler
To se mi líbíTo se mi líbí
Z článku je zřejmé, že se autorka výzkumem zabývala do hloubky a podařilo se jí mu správně porozumět. Souhlasím se Šimonem, že samotný výběr tématu je velmi zajímavý, a rozhodně stojí za to o něm mluvit. Líbilo se mi, že každý nový termín byl jednoduše, ale přesto detailně vysvětlen, protože většina z nás pojmy jako self-disclosure nebo attitudinal differentiation nikdy neslyšela. Speciální pozornost si zaslouží přehledná infografika, kterou autorka pro lepší pochopení tématu sama vytvořila. Myslím si, že to většině čtenářů pomůže pochopit stěžejní poselství tohoto výzkumu.
Pro určitou skupinu uživatelů může být obsah na sociálních sítích související s terorismem až vzrušující, protože zároveň podvědomě tuší, že je toxický. Zakázané ovoce chutná vždy nejlépe, jak se říká, a tak pro někoho může být těžké s tímto obsahem neinteragovat. Ovšem aby se taková témata uživateli vůbec zobrazovala a mohl je šířit dál, musí se nejprve dostat do takto tematizované „echo chamber“ a pohybovat se na sociálních sítích ve stejných kruzích, jako podobně smýšlející lidé. Nevěřím, že je to o jednotlivcích, naopak si myslím, že problémem jsou celé skupiny lidí, které se vzájemně utvrzují ve svých myšlenkách. A čím více je uživatel v takové skupině zakotvený, tím více kolem sebe má násilného obsahu, a tím více se přirozeně bojí, že se sám stane obětí teroristického činu. Sociální sítě jsou jako domino, čím více jednotek je do procesu zapojeno, tím má sdělení větší efekt.
V článku je správně kladen důraz na schopnost rozlišovat jako na nejlepší obranu proti příspěvkům s teroristickou tematikou. Neměli bychom ale zapomínat ani na boj proti dezinformacím, protože ne vše musí být pravdivé a dezinformace může být šířena právě za účelem vzbuzení strachu. Sociální sítě se stali mocnou zbraní, kterou lze jednoduše zneužít ve prospěch různých ideologií.
Tomáš Straka
To se mi líbíTo se mi líbí
Ať už to bylo autorčiným záměrem, vybrala si podle mého názoru v současných společenských konturách velmi aktuální případovou studii. Tvrdím tak především z důvodu soudobé radikaliazce české, ale i světové populace. Vinou ruské agrese na Ukrajině se ve světovém prostoru vytvořily krajně pravicové skupiny mnohdy lobující za záměry cizích mocností. Digitální technologie jsou zneužívány k protidemokratickým účelům.
Jsem toho názoru, že výsledky rakouských vědců, kdy větší míra sdílení předznamenává větší podíl strachu z výskytu teroristických činů, souvisí s funkcí digitálních technologií formovat veřejné mínění. Dochází ke konstrukci možná nové reality, která je rámcována strachem. Oceňuji „vtipné“ situování výzkumu mezi mladou generací dospívajících Němců, a to z důvodu názorové změny, kterou musela radikalizovaná německá populace z období po druhé světové válce projít.
V závěru článku je výborně nastíněn možný způsob řešení oprostění se od vlivu pravicových sdělení. V současné mediální krajině ovšem vcelku často vídáme jev nízké míry edukace v oblasti mediální vzdělanosti populace, která mnohdy dezinformační a jiné klamavé praktiky v sděleních není schopná rozeznat.
Jan Petele
To se mi líbíTo se mi líbí