Média jsou všudypřítomnou součástí dnešní společnosti, a tak do velké míry ovlivňují náš život. Jejich vliv je patrný jak na individuálním jedinci, tak na společnosti jako takové. Jedinec se totiž díky médiím stává bezpodmínečně aktivním členem jedné celistvé kultury. Z tohoto důvodu je velkým aktuálním tématem mediální socializace, která formuje a utváří vztah jedinců k ostatním a celkově k celému okolnímu světu.
Mediální socializace může být vnímána jako celoživotní proces, jehož absolvování je údělem každého člověka. Proces zahrnuje aktivity, jako je edukace, práce s informacemi či schopnost užívání kritického myšlení. Těmito činnostmi se člověk stává plnohodnotným členem společnosti, ve které je zároveň schopen najít určité uplatnění.
Článek Mediální socializace v rodině: několik poznámek k její konceptualizaci autora Zdeňka Slobody se zabývá zkoumáním faktu, jak je společnost schopna obstát ve světě, který je do značné míry mediálním. Zdeněk Sloboda (1981) je výzkumným pracovníkem a jedním z přednášejících na Katedře mediálních a kulturálních studií a žurnalistky Univerzity Palackého v Olomouci. Zabývá se tématem genderu a sexuality a mediální výchovy v sociologickém kontextu, na základě kterého publikoval v roce 2013 knihu Mediální výchova v rodině.
Rodiče jako klíčoví aktéři v dětské mediální gramotnosti
Jak již bylo výše zmíněno, mediální socializací člověk prochází celý život. Počínaje 20. stoletím je součástí valné většiny domácností televizní či rádiový vysílač. Kontakt s médii tak začíná již v raném dětství. Média jsou prvním zdrojem zábavy a informací, se kterým dítě navazuje kontakt. Jejich vliv začíná dlouho před vstupem do formálního vzdělávání, a proto je důležité, aby se mediální obsah děti naučily vhodně zpracovávat. Vedle rodičovské výchovy se tak nezbytnou součástí stává výchova mediální.
Klíčovými aktéry ve vztahu dítě–média jsou rodiče. Jelikož mají na výchovu dětí největší vliv, ovlivňují je i svými postoji k médiím – způsob, jakým média konzumují, aplikují a přenášejí na ratolesti. Tato komunikace je ale oboustranná. Rodiče s dětmi zpravidla vzájemně interagují a kriticky argumentují. Mají vůči dětem moc aplikovat tzv. mediální pravidla. Na toto téma vzniklo několik studií, které dokazují, že i děti nízkého věku jsou těmito pravidly obeznámeny a vnímají je jako součást užívání médií. Rodiče si jsou vědomi výchovného působení, a tak mediální prostředky používají jako způsob manipulace s dítětem. Příkladem je, když dítěti zakáží televizi či počítač z důvodu špatných školních výsledků nebo neposlušného chování. Charakter nových médií je v rámci této aplikace náročnější, jelikož jsou přenosná, konvergentní a hůře kontrolovatelná. Rodiče si zároveň uvědomují, že jde o nástroj potřebný pro život v dnešní společnosti – vypracování úkolů, kontrola dětí mimo domov, socializace atd., což jejich mediální pravidla dramaticky ovlivňuje.
V dnešní době jsou média stále důležitějším prvkem v životě dětí a mládeže. Mediální socializace se stává klíčovým faktorem, který ovlivňuje, jak se děti a mladí lidé učí a vstupují do světa dospělých. Média se tak stávají významnými druhy, kteří pro děti a mládež představují vzory hodné nápodoby a ukazují jim pravidla „hry“ v sociálním světě. Dětem se naskytuje možnost sebevyjádření a participace v různých oblastech. Mohou být tvůrci svého vlastního obsahu a tímto způsobem komunikovat se svými vrstevníky. Pro správné rodičovské vedení je tedy důležitá podpora potomků v jejich tvůrčích aktivitách a interakcích s ostatními.
Mediální znalost je cesta k úspěchu
Text se vedle vzájemných mezilidských vlivů zaměřuje na samotný mediální vliv a způsob, jakým by měl člověk s tímto vlivem nakládat. Rozlišuje dva typy mediální socializace: formální a neformální. Formální socializace zahrnuje záměrné a vědomé výchovné praktiky, které mají za cíl učit, jak správně používat média. Naopak neformální socializace zahrnuje nevědomé vlivy, které mají na člověka média prostřednictvím vlastních obsahů.
Autor popisuje jednotlivé termíny jako „mediální gramotnost“ nebo „mediální pedagogika“. Tyto dva obory jsou multiparadigmatické a mají společné téma – média. Mediální gramotnost je klíčovým pojmem pro porozumění a úspěšné fungování v digitálním světě. Tento pojem zahrnuje schopnost nejenom rozumět mediálním informacím, ale také umět se orientovat v digitálním prostředí, používat moderní technologie a komunikovat skrze média. Mediální gramotnost může být vytvářena záměrně v rámci mediální výchovy a vzdělávání, ale i nevědomě v průběhu každodenního mediálního užívání. Mediální pedagogika se zaměřuje na specifické aspekty výchovy za použití médií. Je důležitým oborem vzdělávání a snaží se naučit lidi kriticky rozmýšlet nad médii a vhodně zpracovávat jejich konzumaci.
Závěrem
Z výše komunikovaných informací vyplývá, že ačkoliv jsou rodiče podstatným ovlivňovacím prvkem svých dětí, jejich edukace o mediálním světě pro dítě nestačí. Je velmi důležité, aby se mediální vzdělávání stalo součástí vzdělávacích programů a aby se společnost naučila specifickým způsobům užívání mediálních obsahů. Je nutné mluvit v tomto kontextu o mediální gramotnosti, která je nezbytná pro úspěšné zvládání mediální socializace. Mediálně gramotný jedinec je následně schopen kriticky posuzovat informace, porozumět různým druhům médií a jejich funkcím a být schopen touto formou komunikovat s ostatními.
Autor: Dita Svačinová
Zdroj: SLOBODA, Zdeněk. Mediální socializace v rodině: několik poznámek k její konceptualizaci. Mediální studia, 2016. 86-112.
Dostupné z: https://www.ceeol.com/search/viewpdf?id=593360
Mediální proroci 
Autorka článku výstižně popisuje problematiku mediální socializace a mediální gramotnosti. Oceňuji výběr tématu, jelikož digitální média hrají významnou roli v životě každého z nás a je důležité umět s nimi pracovat. Článek je napsán přehledně a je dobře strukturován.
Celým článkem se nese důraz na důležitost mediální gramotnosti. Proto mi přijde zarážející, jak málo prostoru je mediální výchově (nebo mediální gramotnosti) věnováno ve školách. Z mé generace neznám nikoho, kdo by se na základní nebo střední škole s mediální výchovou setkal a za tu dobu se to výrazně neposunulo. Přitom je více než jasné, že například v boji proti dezinformacím je mediální gramotnost klíčová. První kroky v mediální gramotnosti dítěte by měli udělat rodiče, ale jsem toho názoru, že v dalších krocích by měly hrát svou roli vzdělávací instituce.
To se mi líbíTo se mi líbí
Autorka se v článku zabývá velmi aktuálním tématem, které je v dnešní době důležité řešit. Mediální gramotnost je při pobytu na sociálních sítích velmi důležitá, zejména pokud se bavíme o dětech. V článku mi přijde velmi zajímavé rozdělení na formální a neformální mediální socializaci.
Rovněž souhlasím s autorkou, že poučení od rodičů dětem většinou nestačí. Je velmi důležité, aby se mediální gramotnost začala konečně vyučovat již na základních školách, aby děti a dospívající měli možnost lepšímu porozumění a zároveň také, aby věděli, jak bezpečně sociálně sítě používat. Nicméně rodiče jsou při edukaci dítěte o zásadách používání sociálních sítích důležitou součástí. Velmi důležitý je rovněž zájem rodičů o to, co jejich děti na sítích dělají nebo jaká videa či influencery sledují. Upozorňuje na to například článek na iRozhlasu (https://www.irozhlas.cz/zivotni-styl/spolecnost/dusevni-zdravi-dospivajici-site-mobily-instagram-stes_2304020600_fil), který také apeluje na rodiče, aby se zapojili do aktivní mediace.
Tereza Šolcová
To se mi líbíTo se mi líbí
Velmi cením výběr tak důležitému tématu. Jsem toho názoru, že je toto téma nedostatečně prezentováno zejména ve školních lavivích základních a středních škol, kde je to více než potřeba, sama bych mediální výchovu zařadila do studijních plánů a brala tento předmět jako velmi podstatný a přínosný, jelikož je zde mediální gramotnost dost zanedbaná. Autorka zmiňuje, že zapojení rodičů v této problematice nestačí, s čímž naprosto souhlasím. Přišlo by mi zároveň zajímavé zamyslet se napříkld nad tím, jak moc velkou roli může mít například to, že rodiče každý večer sledují televizi a co víc, jaké programy, filmy, seriály a telenovely sledují. I v tomto ohledu by mi přišlo zajímavé děti edukovat… Například, co pro malé dítě znamená, že se večer s rodiči kouká na Výměnu manželek, nebo fakt, že se rodiče více koukají na televizi Nova a nesledují vůbec kanály jako je Česká televize? Jsem si zároveň vědoma, že v tomto ohledu by měli být edukováni právě i rodiče, nejenom děti.
Tereza Žižlavská
To se mi líbíTo se mi líbí
Mediální gramotnost považuji v dnešní době nekonečného proudu obrovského množství neregulovaných informací za důležitou dovednost potřebnou k přežití. Potenciálním nebezpečím nejsou pouze dezinformace a manipulativní obsahy, ale samozřejmě i různé podvody nebo predátoři – to vše je nám kvůli internetu blíže, často narušující náš „soukromý“ virtuální prostor, a děti jsou samozřejmě jednou ze zranitelných skupin. Myslím, že moje generace byla ve svých internetových začátcích obzvlášť náchylná k negativním vlivům internetu (pokud se k němu dostali již v dětství), neboť i samotný internet byl teprve ve svých počátcích (myšleno samozřejmě co se týče jeho širokého užívání veřejností a prvních sociálních sítích, kde se jedinci mohli střetávat), což znamená že a) internetové obsahy byly těžce neregulované, a b) nikdo pořádně nevěděl, co všechno se na něm může nacházet a jaká nebezpečí tam číhají – a hlavně jak je poznat. Internet byl nový nejen pro nás, ale i pro naše rodiče, takže svým způsobem je pochopitelné, že nám nějakou důkladnější mediální gramotnost nemohli poskytnout.
Nyní, o nějakých 20 let později, už naštěstí víme více a obsahy jsou také vyšší mírou regulovány (alespoň teoreticky), ale na to se samozřejmě nedá stoprocentně spoléhat. Je povinností rodičů předat svým potomkům alespoň nějaké základy v této oblasti, která by potom dále měly rozvíjet – jako ostatní základní dovednosti – vzdělávací instituce. Mediální gramotnost by dle mého rozhodně měla být součástí hodin informatiky již na základní škole. Tématu mladistvých v dobách participační kultury a o digitální kompetenci se mimo jiné věnuje Henry Jenkins a kol. v knize „Participatory Culture in a Networked Era: A Conversation on Youth, Learning, Commerce, and Politics“, na kterou jsem si při čtení tohoto článku vzpomněla.
To se mi líbíTo se mi líbí
Naprosto souhlasím s tím, že v dnešní době je mediální výchova velice důležitá. Měla by být zahrnuta do výukových osnov, a to už od nižších tříd základní školy. Dnes už používají technologie i malé děti a kolikrát s nimi umí mnohem lépe technicky zacházet než jejich rodiče. Horší je to ale s přijímáním obsahu, kterému nerozumí a který jim může ublížit.
Rodiče si ani nemusí dostatečně uvědomovat, co konkrétně jejich dítě na internetu čte a konzumuje. Mohou být také často ovlivněni názory různých influencerů na sociálních sítích. Děti by měly být už od útlého věku vychovávány k tomu, aby si utvářely vlastní názory samy, ale zároveň nevěřily dezinformacím.
Myslím si ale, že tento názor uvedený v závěru článku u odborníků převládá. Chtělo by, aby byl tento problém aktivně řešen a mediální gramotnost byla do výuky zahrnuta.
82265070
To se mi líbíTo se mi líbí
Autorka se i vybrala velice zajímavé téma, kterému se věnuje ve svém příspěvku. Je pravdou, že média se stávají naší součástí a využíváme je na každodenní bázi. Toto se promítá i do běžného života a v tomto ohledu, je náročné vymýšlet tresty omezující například využívání mobilního telefonu, které by nenarazily na problém vlastní komunikace. Vzpomínám si na studii, která se věnovala užívání médií napříč generacemi, kde mi přišlo velice zajímavé zjištění, že s adaptací na život s médii mají spíše generace, které s nimi nežijí již od počátku svého dětství. Naopak mladší generace, které s nimi koexistují celoživotně, je umí využívat více flexibilně a neškodně, neboť mají pravidla užívání již pevně internalizovaná.
To se mi líbíTo se mi líbí
Téma příspěvku je důležité, ne však příliš zajímavé. Vlastně podle mne příspěvek nepřinesl nic moc nového a obecně tvrzení, že rodiče pomáhají dětem s mediální gramotností, je trochu na pováženou. Přeci jen – děti mají v dnešní době s médii mnohem větší zkušenost. V podstatě už se rodí s intuitivní dovedností ovládání nových technologií. Tráví s médii více času než jejich rodiče a jsou dříve u nově vzniklých sociálních sítí a technologií než jejich rodiče. Dokonce bych si troufla říci, že mediální výchova probíhá úplně naopak. Obzvlášť pokud přeskočíme jednu generaci a zaměříme se na vztah prarodiče-vnoučata-média. Jsem narozena před rokem 2000, a nepatřím tedy už k digitální generaci posledního desetiletí. Přesto si však nedovedu představit, že by se mě rodiče nebo dokonce prarodiče snažily zasvětit do mediální gramotnosti. Naše generace sice musí čelit fake news, které jsou ovšem velmi horké téma. Předchozí generace ale byly oběťmi propagandy, která měla v dřívějších dobách mnohem větší vliv a byla proti ní jen velmi malá možnost obrany.
I z toho důvodu si myslím, že by bylo velmi zajímavé zaměřit se na mediální gramotnost v rodině opačně – od dětí k rodičům.
Kateřina Jozífová
To se mi líbíTo se mi líbí
Velice cením výběr tématu. Žijeme v době internetu. V dnešní době může kdokoliv komentovat cokoliv. Jakýkoliv uživatel může vytvářet či šířit informace. Náš osobní prostor se rozšířil do toho technologického. Nová média umožnují překračovat hranice soukromého a veřejného. Máme neomezenou dostupnost obsahů a jedinečnou možnost distribuce obsahů.
Tradiční forma komunikace je nahrazena okamžitě dostupnými a neregulovanými informacemi. Společnost se tak stává v podstatě na neomédiích závislá. Informace se snadno šíří a tím zastávají silnou roli ve společnosti. Na internetu chybí kolektivní regulativ. Často tak jsme svědky bizarního až zločinného obsahu. Problémem současné doby není nedostatek informací, ale jejich nadbytek. V médiích se často skloňuje slovo důvěryhodnost. Ta se i vlivem sociálních sítí často vytrácí. V informacích se prostě a jednoduše nevyznáme. Informačních zdrojů je velké množství a z toho vyplývá více různých informací.
Děkuji tedy za výběr článku. Je důležité, aby se přikládala velká váha mediální gramotnosti a mediální socializaci minimálně již na středních školách.
To se mi líbíTo se mi líbí