Celá řada studií zkoumá, jakou moc mají algoritmy v každodenním životě internetového uživatele. Jak se propisuje, jakým způsobem funguje. Zamysleli jste se ale někdy nad tím, jak mladá generace, která je na vliv digitálních technologií zvyklá, algoritmy vnímá? Co ví o takové personalizaci zpráv? Jak se o algoritmech mladá generace učí a jak se s ní vyrovnává? Právě na tyto otázky odpovídá článek “Experiencing Algorithms: How Young People Understand, Feel About, and Engage With Algorithmic News Selection on Social Media” od Joëlle Swart.
O autorce a studii
Studii vypracovala Joëlle Swart, která má vystudovanou žurnalistiku na holandské univerzitě v Groningenu. Působí v Centru pro mediální a žurnalistická studia a ve svých odborných publikacích se věnuje zejména změnám ve využívání zpravodajství nebo mediální či digitální gramotnosti. Doposud sepsala 11 odborných prací, které byly publikovány v různých mezinárodních časopisech, včetně New Media & Society, Digital Journalism, Journalism Studies a Media, Culture & Society. Tento článek vyšel v roce 2021 ve známém periodiku Social Media + Society, jež se zaměřuje na lepší pochopení sociálních médií a jejich dopadu na společnost.
Ústředním tématem studie “Experiencing Algorithms: How Young People Understand, Feel About, and Engage With Algorithmic News Selection on Social Media” je výzkum toho, jak mladí lidé chápou, cítí a vnímají algoritmické zobrazování zpráv na sociálních sítích. V článku mimo jiné autorka zkoumá algoritmické zkušenosti mladých lidí. Místo toho, aby výzkum kladl důraz na to, co by mladí lidé měli o algoritmech vědět, apeluje na vnímané znalosti, které si uživatelé vytvářejí prostřednictvím každodenního používání sociálních médií. Značně se zabývá samotnými interakcemi mezi algoritmy a uživateli zpravodajství, kterým je 16-26 let.
Reflexe algoritmů
Uživatelé, kteří na svých chytrých zařízeních využívají digitální zpravodajství, jsou stále častěji vystaveni algoritmicky upravovanými informacemi. A jak každý z nás ví, algoritmy stále více ovlivňují způsob, jakým si lidé vytvářejí představu o světě kolem sebe. To platí zvláště pro mladou generaci, která už s pokročilými technologiemi a na sociálních sítích vyrostla.
Doporučovací algoritmy mohou mít v určitém směru značnou výhodu. Pomáhají omezit informační přetížení a naopak podporují uživatele při hledání relevantních zpráv v dnešním obrovském proudu informací. Pravdou ale také je, že algoritmy omezují jednání uživatelů, protože automatizovaně rozhodují o tom, které informace se jim zobrazí a které nikoliv.
Autorka se v teorii značně opírá o myšlenku, že je pro uživatele důležité pochopit algoritmickou personalizaci, aby mohli kriticky posoudit úplnost a vyváženost zpráv, s nimiž se setkávají (Powers, 2017). Na několik odstavců také rozebírá fakt, že povědomí a základní znalosti o algoritmech nejsou příliš časté. Informovanost o algoritmech závisí na úrovni vzdělání či pohlaví a jistá algoritmická gramotnost přichází až formou „učení se praxí“. Potvrdilo se autorce toto tvrzení při zkoumání generace Z ?
Jen je nechte, ať si hrají
Autorka v rámci výzkumu využila polostrukturovaných hloubkových rozhovorů s různorodou skupinou 22 mladých lidí ve věku 16-26 let, kteří denně používají sociální média. Lidé mladší 25 let jsou při získávání zpráv často závislí na platformách jako je Facebook, YouTube či Instagram (Kalogeropoulos, 2019). Proto pro výzkum představují zajímavou demografickou skupinu.
V první části rozhovoru se Swart dotazovala na celkové používání sociálních médií a jejich každodenní rutinu s tím spojenou. Ve druhé části byli účastníci požádáni, aby se pohybovali ve dvou až třech svých aplikacích sociálních sítí tak, jak to běžně dělají, a přitom nahlas přemýšleli o obsahu, který jim tyto platformy prezentují. Nahlas se snažili zdůvodnit, proč platformy zobrazují tyto konkrétní příběhy. V závěrečné části autorka požádala účastníky, aby se zamysleli nad tím, jak zkušenosti s algoritmizací ovlivnily jejich postoje k personalizaci zpráv a obsahu. K čemu došla?
Tak ty budeš ten algoritmus
U generace Z převažuje přístup “news-finds-me”, tedy že zprávy na sociálních sítích mladí účelně moc nevyhledávají, spíše na ně narazí. Co se týče používání sociálních sítí, pak byl u všech respondentů používán Instagram. Dále to byl YouTube, Facebook, Twitter nebo TikTok. Prakticky nic překvapivého.
Poznatky o porozumění algoritmů jsou však něco jiného. Samotné povědomí o algoritmech se ve vzorkuvýrazně lišilo. Někteří o slově „algoritmus“ vůbec neslyšeli, jiní dokázali podrobně popsat procesy kategorizace, profilování a personalizace. Málokdo se zmínil o algoritmickém vedení zpráv na používaných kanálech, dokud nebyl aktivně dotázán. Na rozdíl od některých dřívějších publikací, žádný z respondentů nezmínil mediální výchovu jako zdroj algoritmických znalostí. Veškeré své hypotézy, které souvisely s uvědoměním o algoritmech, gen Z zakládala především na svých osobních zkušenostech s používáním sociálních médií.
Z rozhovorů však také vyplývá, že povědomí o algoritmech a smýšlení o nich záleží na přidaném kontextu. Některé algoritmy jsou zkrátka rozpoznatelné snáze než jiné. Jedna z účastnic poznamenala, že „na Twitteru často vidíte například ‚tomu člověku se líbí tenhle tweet‘, a proto se vám ten tweet zobrazí”. Sekce „Návrhy“ nebo stránky „Pro vás“, které jsou v aplikaci viditelné, signalizují personalizaci. Mladí si tohoto faktoru všímali nejvíce u YouTube, personalizace tu byla zjevná až dokonce agresivní. Způsob, jakým platforma odvozuje doporučení z předchozího chování hodnotili jako „přehnaný„. U celé řady věcí napříč všemi prohlíženými sítěmi si však neuvědomovali, že jde o personalizovaný obsah a nijak zvlášť to nekomentovali. Všeobecně gramotnost o algoritmech nebyla na vysoké úrovni, zvláště vysvětlování pojmu mělo značně omezenou slovní zásobu.
Gen Z a vnímání algoritmů
Autorka rozlišila tři způsoby vnímání. První skupina respondentů vnímala algoritmy jako neutrální „vzorec“ nebo „výpočetní proces“, který vyžaduje data k vytvoření určitého výstupu. Na algoritmy nahlížejí jako na racionální proces, a proto také tato skupina neprojevovala žádnou silnou emocionální reakci. Zkrátka se to děje.
Druhá skupina vnímala algoritmy jako užitečné průvodce nebo „regulátory”, které upozorňují na relevantní příběhy. Tito mladí lidé zdůrazňovali především výhody jako je úspora času a objevení zpráv, na které by sami dost možná ani nenarazili.
U některých respondentů vyvolávaly algoritmy pro změnu silně negativní emoce. Spojovali je s komerční povahou společnosti a považovali je za mocnou sílu, která stimuluje k nákupu. Prostřednictvím algoritmů vás sociální sítě snadno mohou nakrmit zprávami, na které jste nejvíce náchylní.
Algoritmus vám může zajistit příjemný uživatelský zážitek, to ano. Vzásadě vidíte co chcete. Některé personalizované obsahy ale zkreslují vkus mladých lidí nebo naopak očividným způsobem přejímají jejich zájmy. Sítě tím přehltí a právě to vyvolává podráždění. Z průzkumu tedy vyplývá, že až „příliš dobře fungující algoritmy“ vyvolávají nepříjemný pocit, že jsou lidé sledováni, nebo dokonce zneužíváni. Proč? Do hry totiž vstupuje ochrana osobních dat. Nejmladší z účastnic uvedla, že by chtěla, aby byly zpravodajské aplikace šité na míru jejím preferencím, ale hned k tomu přidala jako podmínku obavy o ochranu osobních údajů. Odposlouchávání z telefonu nebo snímání zpráv je zkrátka nepřijatelné. Účastníci proto navrhli, že by se měla zvýšit transparentnost algoritmů. Přehled dat, na nichž jsou doporučení založena, aby uživatelé „pochopili, jak to vědí“ – to je podle nich ta správná cesta. Mohli bychom polemizovat o tom, jaký názor by na to měli technologické firmy. Zřejmě trochu odlišný.
Mladá generace považuje kontrolu zpráv a vůbec pocit být v obraze za důležité. Celá řada z nich má obavy, že jim kvůli algoritmům uniknou důležité zprávy. Přestože oceňovali, že „si nemusí sami filtrovat, co chtějí vidět“, tohoto fakturu se značně bojí. Navíc by chtěli mít alespoň možnost zobrazit si veškerý dostupný obsah a ručně upravit profilování uživatele.
Interakce s algoritmy aneb chce gen Z mít vliv na to, co denně konzumuje?
Můžeme algoritmy vůbec nějak ovlivnit a pracovat s nimi? Jakou s nimi má mladá generace zkušenost? Z článku vyplývá, že si představují svou vlastní roli při utváření algoritmů jako omezenou. Zatímco někteří byli přesvědčeni, že mohou sestavovat své vlastní časové osy, většina účastníků považovala algoritmy za něco, co jim na sociálních sítích zkrátka ukáže určitý segment zpráv a je to mimo jejich kontrolu. Přitom je k dispozici nespočet tlačítek na omezení daného profilu, přeskočení doporučovaného obsahu, možnosti skrytí, nahlášení reklamy či znepokojivého sdělení apod. Kdo už ale měl jistou zkušenost s použitím tlačítek „skrýt“ nebo „líbí se mi“ a vedlo to k návrhům příběhů, které byly vnímány pozitivně, pak i nadále interagoval. Pokud ale použití některého z tlačítek nesplnilo očekávání uživatelů a opět se například zobrazoval nelichotivý obsah, přispělo to k pocitu ztráty kontroly a lidi to zcela odrazilo od dalších interakcí a snahy zničit vliv algoritmických funkcí.
Závěrem…
Většina účastníků této studie byla vysoce vzdělaná a přesto neměli slovní zásobou, která by jim umožnila znalosti o algoritmech vyjádřit. V Nizozemsku, které se vyznačuje vysokou mírou využívání internetu a sociálních médií by se dalo očekávat, že budou respondenti relativně digitálně a algoritmicky gramotní. Opak je pravdou, někteří o tomto slově ani neslyšeli. Navíc se potvrzuje, že i když se o mediální a digitální gramotnosti neustále mluví, jak by měla být důležitější i v rámci výuky, ani ve vyspělé evropské zemi není náznak změny osnov.
Algoritmus tedy stále představuje neznámou pandořinu skříňku. Nikdo moc neví, jak funguje. Někdo ani neví, že existuje. Samotní účastníci výzkumu navíc museli být vyzváni, aby se vůbec zamysleli, jaké důsledky algoritmy mají. Jak je ovlivňují. Jak právě na nich záleží, co člověk denně za informace konzumuje. A i když se na algoritmy objevila negativní emoce, stejně neměla žádný vliv na to přestat sledovat sociální sítě, natož se snažit ovlivňovat fungování algoritmů a zobrazování zpráv. A co vy? Zamysleli jste se nad tím? Berete už algoritmy jako nedílnou součást sociálních médií, které mají moc nad tím, co vidíte a o čem čtete? Chcete s tím vůbec něco udělat?
Reference
SWART, Joëlle. Experiencing Algorithms: How Young People Understand, Feel About, and Engage With Algorithmic News Selection on Social Media. Social Media + Society, 7(2), 2021. https://doi.org/10.1177/20563051211008828.
Kateřina Tlachová
Mediální proroci 